Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

babi90 

Hana Papežová galery90.rajce.idnes.cz
774 alb71229 zobrazení5 oblíbených alb
Fotografie jsou z vernisáží v galeriích v Ostravě, , setkání s významnými lidmi v Librexu, DK AKORD v Ostravě, Domě umění, ve Fiducii, Galerie G, příroda - Beskydy, Běls. les,POODŘÍ ,Charita Ostrava- G centrum, významné akce,charitní domy v Ostravě, Lázně Klimkovice, Luhačovice ,Ostrava, Celebrity v Ostravě, J Morava,studium VIRTU3V,UKS
Nepoužívat mé fotografie i alba k jakémukoliv účelu, předem můj souhlas k použití některé fotografie, ráda poskytnu.


reklama

54 fotek, 20.3.2015, 94 zobrazení,
40 fotek, únor 2000 až únor 2009, 329 zobrazení,
Známé osobnosti v Librexu v Ostravě .Další osobnosti v dokumentu Významné osobnosti...I.Húttnerová, L.Procházka,J.Měšťák, R.Uzel,V.Bártek, Štreit, O. Sommerová,K. Kodet, J. Saudek, V. Špinarová, Eva Mudrová,D. Misařová, J. Rokyta aj...John Mucha
149 fotek, 2.3.2015, 146 zobrazení,
Afrika, Gabon-přednáška Renaty Moskalové.

Hudba k tanci a poslechu PeteSax.

Moderátor : Šárka Zubková

Hosté: radní OVA J, senátor ing.Adam Rykala, místostarostka OVA J Věra Válková

Do posledního místa zaplněný hudební sál DK Akord přivítal účastníky programu březnového Senior klubu.
Senior klub s cestou do Afriky

Návštěvníky přišli pozdravit místostarostka Věra Válková a člen obvodní rady Adam Rykala. Se seniory diskutovali o bezpečnosti v obvodu, komunálních službách, podpoře akcí pro starší spoluobčany a dalších tématech. Poté následovala zajímavá přednáška Renáty Moskalové o africkém Gabonu. Nechyběla tombola, do které si návštěvníci sami přinášejí drobné dárky. Hlavní cenou tentokrát byly dárkové poukazy od vedení obvodu na programy v kulturním domě K-TRIO. Aplaus sklidila kapela PeteSax s tradiční směsí hitů od osmdesátých let, přes polku, valčík až po současnost.
Senior klub se koná každé první úterý v měsíci, vstup na tuto akci je zdarma bez ohledu na věk a trvalé bydliště.

Příjemné, pohodové odpoledne v Seniorklubu DK AKORD.
76 fotek, březen až říjen 2014, 154 zobrazení,
Autorské čtení Jany Richterové z její knižní prvotiny Zahrada sféra s Vlaďkou Dohnalovou v DK AKORD v Ostravě - Zábřehu..

Román Zahrada je svěží, čtivý příběh na pomezí fantasy a magického realismu, jenž především pobaví a potěší. Vizuálně bohatá kniha o skupině mladých městských lidí, v níž je jako v rozmarném koktejlu namícháno v tom správném poměru tajemno, téměř detektivní napětí, hororové obrazy, samozřejmě nezbytná ingredience romantických vztahů, vše navíc zakápnuté trochou osobitého humoru.
Zahrada Sféra je knihou v níž autorka Jana Richterová s humorným nadhledem vypráví příběh mladých současníků na pomezí fantasy a magického realismu. Všední současnost se proplétá s realitou snů a legend, duchovní hodnoty s banálními okamžiky všedních dnů. Svět zastřený tajemstvím se symboly současné komerci poplatné doby, a tak vytváří zábavnou, hravou i napínavou koláž, jež zároveň odkazuje k věcem podstatným, k lidské sounáležitosti i tomu, co nás přesahuje.

Spisovatelka Jana Richterová: Každý člověk má svůj svět

Opava /ROZHOVOR/ – Mezi spisovatele se koncem loňského roku zařadila svou prvotinou Zahrada Sféra opavská rodačka Jana Richterová. Na třech stech stranách vypráví autorka čtenáři příběh o skupině mladých městských lidí na pomezí fantasy a magického realismu.

Zahalila ho tajemnou atmosférou, okořenila vyváženými prvky detektivního a hororového napětí, ochutila romantikou a osladila humorem. Knížku na pomezí sci-fi a magického realismu vydalo koncem loňského roku nakladatelství Kruh.

Kdy jste se rozhodla kromě čtení i psát?

V prázdninovém období roku 2012, a brala jsem to jako relaxační aktivitu. Chtěla jsem napsat příjemný odpočinkový příběh nejenom pro sebe, ale i pro své přátele a další lidi naladěné na podobnou notu. Takový příběh, který se hodí jako čtení v deštivém počasí nebo na dovolené.

Co vás k napsání knihy inspirovalo?

Současné populární knižní i seriálové fantasy ságy, například Harry Potter, Městečko Twin Peaks nebo Pravá krev. Mají společný princip vtipného kolážování a větší rozsah, umožňující bohaté rozklenutí jednotlivých příběhů. Lidé se do takových alternativních světů rádi vracejí. Pomohlo mi též vyprávění přátel a známých i části jejich snů nebo vizí, dokazujících, že reálný život bývá často tajemnější a magičtější než Zahrada.

Jaký prostor dostaly i vaše vlastní zkušenosti?

Velký, o ně jsem své představy opírala. O životní i o pracovní, vést tudy přísně dělící čáru nemá smysl. Řadu let jsem pracovala jako arteterapeutka, prošla jsem psychoterapeutickým výcvikem a tento obor jsem vyučovala na univerzitě.

Znamená to, že vám profese pomáhala?

Dokonce významně, protože každý arteterapeut musí být vnímavým a pozorným posluchačem příběhů. V mé knize, stejně jako v životě, má každá postava svůj vlastní svět. Spirála příběhu se roztáčí a protiklady se v ní potkávají. Podobně jako v terapeutické skupině si mezi sebou předávají vyprávění jako štafetu.

Role spisovatele napsáním knihy končí, nebo začíná?

Jak kterého. Pro začínajícího spisovatele je napsaná kniha teprve úvodem. Potom musí najít nakladatele a udělat knize propagaci. Neocenitelného pomocníka jsem našla ve svém manželovi, který pro vydání mé knihy založil rodinné nakladatelství Kruh.

Vaše prvotina bude jedináčkem, nebo dostane sourozence?

Zahrada Sféra je úvodní část zamýšlené pentalogie. Zahrada Lovec by měla vyjít v květnu a Zahrada Návrat před Vánocemi. S vydáním Zahrady Velmistr počítám v příštím roce a poslední, ještě bez přesného názvu, je teprve rozpracovaná.

Jana Richterová Bydliště: Opava
Narozena: 9. září 1967 v Opavě a zůstala rodnému městu věrná.
Vzdělání: Na vysoké škole CMTF v Olomouci absolvovala humanitně a výtvarně zaměřená studia v psychodynamické psychoterapii. Věnovala se pedagogické činnosti na ZUŠ jako učitelka výtvarného oboru a vyučovala arteterapii na Ostravské univerzitě.
Rodina: Je vdaná a je matkou jedenáctileté Benedikty a osmiletého Štěpána.

Autor: Jitka Hrušková

Zahrada Sféra

Uváděla : Šárka Zubková,, pracovnice O.J
Host : starosta O .J Mgr.Karel Sibinský
ved.odboru soc. péče Bc. Lenka Podolinská

spis. Jana Richterová s rodinou
Vladimíra Dohnalová moderátorka, autorka pořadu Kafíčko s V.Dohnalovou

Program : Žáci 1.třídy ZŠ v Ostravě - Zábřehu
Janáčkova konzervatoř.

K tanci a poslechu: PeteSax

Foto: Hana Papežová galeristka Galerie G

Poděkování všem, kteří nám připravili neopakovatelný zážitek.
47 fotek, leden 2013 až srpen 2014, 99 zobrazení,
Vítkovická štokrla s Lenkou Kocierzovou - Luhačovické Evy a jejími hosty 24.8.2014 v Domě u šraněk v Ostravě - Vítkovicích.
20 fotek, 5.3.2005, 165 zobrazení,
V Dámském klubu CHSG proběhla ve čtvrtek 3.10.2013 hudební beseda o F.Chopinovi členkou našeho Dáms.klkubu Erikou Halámkovou.
Foto: Hana Papežová

Frédéric Chopin / část z jeho života - wikipedie /

Základní informace
Rodné jméno Fryderyk Franciszek Chopin
Narození 22. února nebo 1. března 1810
Żelazowa Wola, Varšavské knížectví
Úmrtí 17. října 1849 (39 let)
Paříž, Francie
Žánry klasická hudba, romantismus
Povolání hudebník, skladatel

Frédéric François Chopin, výslovnost [?ope?n], rodným jménem Fryderyk Franciszek Chopin[1] (polsky dříve psáno rovněž „Szopen“)[2] (22. února nebo 1. března 1810 – 17. října 1849) byl polský skladatel vážné hudby a klavírní virtuos období romantismu, který proslul jako „básník klavíru“.[3]

Jeho otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Polska. Frédéric Chopin prožil dětství ve Varšavě, kde se v roce 1816 začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného. Již v sedmi letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826–1829 se učil u Józefa Elsnera hudební teorii na konzervatoři. Po škole slavil úspěch koncertováním ve Vídni a Drážďanech, na území dnešního Česka měl malý soukromý recitál v Teplicích.[4] V roce 1830 opustil Polsko a vydal se do Vídně. V roce 1831 přesídlil do Paříže, kde působil také jako učitel hudby. Zde navázal vztah se spisovatelkou George Sandovou, se kterou se však nikdy neoženil, a po rozchodu s ní již nenavázal další vztah. V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce (George Sandová jeden z jejich pobytů líčí v Zimě na Mallorce), kde těžce onemocněl tuberkulózou. Často pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Své nemoci podlehl 17. října 1849 v Paříži, kde je též pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže mladých klavíristů.

Narodil se v obci Żelazowa Wola nacházející se 60 km západně od Varšavy v Sochaczewském okrese, v tehdejším Varšavském knížectví. Jeho otec, Mikołaj (francouzsky Nicolas) Chopin, původem Francouz z Lotrinska, emigroval do Polska roku 1787 ve věku 16 let a sloužil v polské národní gardě během Kościuszkova povstání proti ruské nadvládě roku 1794. Zároveň vyučoval děti polských šlechticů, mj. hrabat Skarbků, s jejichž příbuznou, Justynou Krzyżanowskou, se oženil.[5]

Justynin bratr byl otcem pozdějšího generála Unie za americké občanské války, Włodzimierza Krzyżanowského.[6] [7]

Sňatek Mikołaje a Justyny se konal v bazilice v Brochówě. V tomto chrámu bylo také pokřtěno jejich druhé dítě, jediný syn, narozený 1. března 1810, „Fryderyk Franciszek Chopin“. Roku 1892 byl ve farním kostele nalezen dokument,[8] který uvádí jako datum narození 22. únor 1810, ale obvykle je uváděn jako datum narození 1. březen.[8] Chopin měl tři sestry, Ludwiku (* 1807), Isabellu (* 1811) a Emilii (* 1812).
Kazimierzowský palác ve Varšavě, kde žila Chopinova rodina v letech 1817–27
Mikołaj Chopin dle Mieroszewského, 1829

V říjnu 1817, kdy bylo Chopinovi sedm let, se rodina přestěhovala do Varšavy. Otec přijal nabídku od lexikografa Samuela Lindeho vyučovat francouzštinu na varšavském lyceu. Škola se nacházela v Saském paláci a Chopinova rodina bydlela v jeho areálu. Roku 1817 velkokníže Konstantin Pavlovič změnil využití paláce (pro potřeby armády) a lyceum se přestěhovalo do Kazimierzowského paláce,[9] v areálu dnešní Varšavské university. Rodina žila v prostorném apartmá v druhém patře sousední budovy. Fryderyk Chopin navštěvoval toto lyceum v letech 1823 až 1826.

Polský duch, kultura a jazyk plně prostupovaly Chopinův domov. Proto nebyla Fryderykova francouzština úplně bezchybná, a to ani později při pobytu v Paříži.[10] Louis Enault, životopisec, si vypůjčil citát George Sandové, která Chopina popsala jako „polštějšího než Polsko samé“.[11]
Vojtěch Živný dle Mieroszewského, 1829

Celá Chopinova rodina byla velmi muzikální. Otec hrál na housle a flétnu, matka hrála na klavír a dávala hodiny. Díky rodičům se tak Fryderyk brzy seznámil s hudbou v mnoha jejích formách.[5]

Józef Sikorski, hudebník a Chopinův současník, ve svých pamětech Wspomnienie Chopina zmiňuje, že jako dítě Chopin často plakal, když jeho matka hrála na klavír. Ve věku šesti let se již pokoušel reprodukovat hudbu a navíc se pokoušel o nové melodie.[12] První klavírní lekce mu dávala jeho starší sestra Ludwika.[5]

Chopinovým prvním učitelem klavírní hry byl v letech 1816–1822 Čech Vojtěch Živný, v Polsku psán Wojciech Żywny.[13] Ačkoliv již jako mladík svého učitele překonal, velmi si ho jako svého učitele vážil.[14] Ve věku sedmi let Szopenek absolvoval svá první veřejná vystoupení a brzy si vysloužil srovnání s Mozartem a Beethovenem.[5] Ve věku osmi let provedl pod vedením Živného klavírní koncert českého skladatele Vojtěcha Jírovce.[4]
Justyna Chopinová dle Mieroszewského, 1829

V sedmi letech též složil dvě polonézy (g moll a B dur). První z nich byla vydána ve sborníku Izydora Józefa Cybulského (skladatel, rytec, ředitel varhanické školy a jeden z mála vydavatelů v Polsku); druhá je zachována jako rukopis opsaný Mikołajem Chopinem. Tato malá díla snesla srovnání nejen s polonézami předních varšavských skladatelů, ale i se slavnou polonézou Michała Kleofase Ogińského. Výrazný rozvoj Chopinovy melodické a harmonické invence a klavírní techniky se projevil v dalším Chopinově díle, Polonéze As dur, kterou věnoval roku 1821 ke jmeninám svému učiteli Živnému.[5]
Palác Szafarnia, ve kterém Chopin trávil prázdniny v letech 1824–25

V věku 11 let vystoupil před ruským carem Alexandrem I. při příležitosti otevření varšavského Sejmu.[12]

Jako dítě byl Chopin schopen absorbovat velké množství podnětů a využít je pro svůj rozvoj. Také se u něj projevil výtvarný talent.[5] V době svých studií například překvapil svého učitele, když nakreslil jeho portrét.

Také byl zván do paláce Belveder jako spoluhráč syna velkoknížete Konstantina Pavloviče, kdy často okouzloval prchlivého velkoknížete svou klavírní hrou.[5] Julian Ursyn Niemcewicz potvrzuje Chopinovu popularitu ve své dramatické ekloze Nasze Verkehry (1818).[5]

V době puberty, během prázdninového pobytu ve vsi Szafarnia, kde byl hostem A. Radziwiłła, se Chopin seznámil s lidovou hudbou, jejíž motivy často později použil ve svých skladbách. V jeho dopisech z těchto prázdnin (známé „Szafarnia Courier“) se projevil jeho literární talent.
Vzdělání

Chopin, vzdělávaný doma do věku třinácti let, vstoupil na varšavské lyceum roku 1823, ale pokračoval ve studiu klavírní hry u Živného. Roku 1825, při interpretaci díla Ignaze Moschelese, nadchl publikum svou improvizací a byl prohlášen „nejlepším pianistou Varšavy“.[5]

Na podzim roku 1826 Chopin začal studovat tříletý kurs u polského skladatele Józefa Elsnera na varšavské konzervatoři, která byla tehdy součástí varšavské university (z tohoto důvodu je Chopin často uváděn jako absolvent této university). Chopin se poprvé s Elsnerem setkal začátkem roku 1822; je jisté, že Elsner dával Chopinovi první rady již roku 1823 a roku 1826 Chopin oficiálně navštěvoval kursy hudební teorie, continua a skladby.
V letech 1827–30 Chopin žil se svou rodinou v jižním křídle paláce Krasińských

V ročním hodnocení Elsner zmiňuje Chopinův značný talent a hudební genialitu. Stejně jako Živný i Elsner vypozoroval rozkvétající talent. Elsnerův styl výuky byl založen na neochotě omezovat Chopina úzkoprsými, akademickými, zastaralými pravidly a na jeho rozhodnutí umožnit mladému umělci dospět v souladu s jeho přirozeností.[15] Na konzervatoři Chopina i učil český hudebník Josef Javůrek.[4]
Mládí

Roku 1827 se rodina přestěhovala do podnájmu naproti varšavské universitě, do paláce Krasińských na Krakovském předměstí č. 5 (ve kterém dnes sídlí varšavská Akademie výtvarných umění). Chopin zde žil až do doby, než roku 1830 opustil Varšavu. (V letech 1837–39 zde umělec a básník Cyprian Norwid studoval malířství; později napsal poému „Chopinův klavír“, o ruských vojácích, kteří roku 1863 vyhodili Chopinův nástroj z okna.[16]

V září 1828 se vydal do světa ve společnosti rodinného přítele, zoologa Felikse Jarockého, který měl v úmyslu zúčastnit se vědecké konference v Berlíně. Zde navštívil představení několika oper režírovaných Gaspare Spontinim, navštívil koncerty a viděl Carla Friedricha Zeltera, Felixe Mendelssohna a další celebrity. Na zpáteční cestě byl hostem knížete Radziwiłła, guvernéra Velkovévodství poznaňského, uznávaného skladatele a snaživého violoncellisty. Pro knížete a jeho dceru Wandu složil Polonézu pro violoncello a klavír C dur, Op.

Svá díla psal především pro sólový klavír a všechny jeho ostatní skladby obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří nokturna z 30. a 40. let, kde se uplatnila jeho velice jemná, zpěvná a figuracemi opředená melodika, nebo cyklus preludií, zobrazující jeho improvizační schopnosti. Ze šesti skladeb pro klavír a orchestr vynikají především dva klavírní koncerty. Komponoval také taneční skladby, přičemž polský národní prvek vyniká nejvíce v 60 mazurkách a ve slavnostních polonézách. Jeho 18 dochovaných valčíků má oproti tomu převážně salónní ráz. Chopin se stejně jako mnozí jiní romantičtí autoři snažil přijít na způsob nahrazení v té době ne zcela vyhovující sonátové formy, především jeho 2. klavírní a 1. violoncellová sonáta (1846) vykazují nezvyklá formová řešení.[zdroj?] V českých zemích měl Chopin velký vliv na Smetanu, který prohlásil: „Jeho skladbám měl jsem ve všech koncertech co děkovat za úspěch a od té doby, co jsem skladby jeho byl poznal a pochopil, věděl jsem též, co mojí úlohou jest“.

Nádherná , velmi dobře připravená prezentace s klavírním doprovodem. Děkujeme, Jsi, Eričko, skvělá.
41 fotek a 3 videa, květen 2013 až září 2015, 169 zobrazení,
Dámský klub v CHSG na Čujkovové ul.40a v Ostravě - Zábřehu , oslavuje Valentýna s kytarou a zpěvem.
504 fotek, letos v červnu, 12 zobrazení,
39 fotek, prosinec 2014 až květen 2015, 48 zobrazení,
Vážení,
dovoluji si Vás pozvat na slavnostní zahájení autorské výstavy ing. arch. Václava Filandra,
ve čtvrtek 21.května - Janáčkova konzervatoř a gymnázium v Ostravě.
Výstava je doprovodnou akcí 40. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj.

VÁCLAV FILANDR
OBRAZY
22.5. - 11.6.2015
JANÁČKOVA KONZERVATOŘ
A GYMNAZIUM V OSTRAVĚ
ČESKOBRATRSKÁ 985/40, 702 00 OSTRAVA

S pozdravem
Helena Schmuckerová
galerie Chagall

JANÁČKŮV MÁJ O.P.S.
A VÝTVARNÉ CENTRUM CHAGALL
SI VÁS DOVOLUJÍ POZVAT
NA VERNISÁŽ VÝSTAVY, KTERÁ SE KONÁ
VE ČTVRTEK 21.KVĚTNA V 17 HOD
VE FOYERU JANÁČKOVY KONZERVATOŘE A GYMNAZIA

ÚVODNÍ SLOVO:

JAROMÍR JAVŮREK
ředitel 40.ročníku MHF Janáčkův máj

PETR PAVLIŇÁK
ředitel výtvarného centra Chagall

V programu vystoupí studenti Janáíčkovy konzervatoře a
gymnázia v Ostravě.

VÝSTAVA JE SOUČÁSTÍ
DOPROVODNÉHO PROGRAMU 40. ROČNÍKU
MEZINÁRODNÍHO HUDEBNÍHO FESTIVALU JANÁČKŮV MÁJ

Foto: Hana Papežová - Kolářová
82 fotek a 1 video, leden až květen 2013, 121 zobrazení,
Mgr. Tomáši Cikrt, bývalý tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví, nyní nezávislý konzultant a publicista. mimo jiné přednesl ve Společnosti Senior Sen Sen klubu na Jízdárně 18 v Ostravě :. „Pacienti chybují, chybují lékaři. Dva z pěti nemocných neužívají své léky správně. Existují odhady, že nežádoucími účinky léků je v České republice zapříčiněno 40 000 hospitalizací ročně. V důsledku špatného užívání umírá za rok podle odhadů 900 lidí. To je téměř čtyřicetkrát více, než má v aktuální kauze na svědomí metanol,“ upozornil Mgr. Cikrt. Svou knihou Příběhy léků se snaží zvýšit povědomí pacientů o užívaných léčivech, publikaci je možné zdarma stáhnout z portálu Státního úřadu pro kontrolu léčiv na adrese www.olecich.cz.
Podle jeho slov je nedostatečná léková gramotnost podceňována. „Takový senior bere svých čtyři až šest přípravků denně, k nim si ještě přikoupí volně prodejné léky nebo doplňky stravy. To všechno se ‚mele‘ a lékárník je mezi dvěma mlýnskými kameny – musí se rozhodnout, zda bude více dělat obchod, nebo zda bude myslet na pacienta. Domnívám se, že lze dobře dělat obojí, ale je to velmi těžké.“

Odpovědnost však leží také na pacientech. Pod pojmem léková gramotnost je možné si představit třeba to, že laik léky doceňuje, že se nebojí o nich hovořit se svým lékařem nebo lékárníkem. A také že je schopen vyhodnotit různé situace, které při užívání přípravku nastanou. „Pacient by měl být vybaven nezávislými a srozumitelnými informacemi, zejména o nežádoucích účincích a kontraindikacích. Zde sehrává svou roli stát a nemusí do toho ani investovat příliš mnoho prostředků. Je nezbytné pracovat s pacientskými organizacemi, knihovnami, časopisy. Jedním z nejdůležitějších cílů je omezit polypragmazii, která nepochybně existuje a podílejí se na ní lékaři spolu s pacienty. Někdo musí koordinovat farmakoterapii. Jinými slovy – nemocný by měl mít jednoho lékaře, který s ním ‚hromádku léků‘ probere nebo zavolá do lékárny,“ dodal T. Cikrt.

Státní ústav pro kontrolu léčiv vydal příručku, která přináší pacientům veškeré informace o lécích. Jejím autorem je bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. Přehlednost a hlavně srozumitelnost brožurky, která je k dostání zdarma na řadě míst i na internetu, ocenil také ministr Leoš Heger.
Tomáš Cikrt

Knížka Příběhy léků je rozdělena do několika částí. Pacienti se dozvědí nejen o tom, jak se léky vyrábějí a jak působí, ale poznají třeba i mechanismus nastavování úhrad nebo se dozvědí, co všechno najdou na receptu od lékaře.

Průvodci brožurkou jsou jim při tom pan Tubička a paní Tabletková, kteří i prostřednictvím obrázků vše polopaticky vysvětlují. "Když to všechno pochopím já, tak to pochopí každý," podotkla ředitelka Koalice pro zdraví Jana Petrenko.
Kolik to stálo?

SÚKL stálo vydání příručky 228 tisíc korun, při nákladu osm tisíc kusů tedy jedna brožurka vyšla na necelých 29 korun. Ústav náklady hradil z mimorozpočtových zdrojů. "Ze státního rozpočtu tedy nebyly použity žádné finanční prostředky," upřesnila mluvčí Lucie Šustková.

"Příručka má být kamínkem do mozaiky bezpečného užívání léků. Má posílit pacienty v tom, aby se nebáli o lécích hovořit. Ideální totiž je, když si lidé informace vyměňují mezi sebou," řekl autor publikace Tomáš Cikrt.

Pacienti se k brožurce mohou dostat několika způsoby. Budou ji distribuovat pacientské organizace, bude i v knihovnách, na internetu, existuje i v aplikacích pro mobilní telefony a tablety a vznikla už také audioverze pro nevidomé. Podle prvních informací je o knížečku velký zájem, náklad osmi tisíc kusů by ale podle mluvčí SÚKL Lucie Šustkové měl prozatím stačit.
Heger: Je to mimořádně výborná příručka

Podle ministra Leoše Hegera příručka skvěle zapadá do trendu posilování role pacientů ve zdravotnictví. "Je potřeba naučit lidi starat se, vychovat pacienty k poznání svého těla," řekl ministr při představování knížečky.
Jedna z ilustrací v nové knize o lécích, kterou sepsal Tomáš Cikrt.

Jedna z ilustrací v nové knize o lécích, kterou sepsal Tomáš Cikrt.

Nutnou součástí této výchovy je i povědomost o lécích a jejich účincích. "Umožní se tím lepší spolupráce s lékaři a lékárníky. Příručka je sice útlá, ale pokládám ji za mimořádně výbornou," shrnul Heger.

Příběhy léků nejsou první příručkou, kterou stát pro pacienty připravil. Na stránkách ministerstva je například ke stažení také brožurka o bezpečnosti pacientů v rozličných situacích. S žertovnými obrázky vysvětluje, proč je dobré se na všechno zeptat, jaká máte práva nebo proč jsou nebezpečné vysoké postele (čtěte více o rádci).

Sám Tomáš Cikrt už má také zkušenost s přípravou zdravotnických brožurek. V době zavádění regulačních poplatků se dokonce jeho kreslená podoba stala jedním z průvodců tištěné příručky. Druhým průvodcem byla kreslená postava tehdejšího ministra Tomáše Julínka (více o příručce čtěte zde).

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/cikrt-vydal-prirucku-o-lecich-d2g-/domaci.aspx?c=A120629_114324_domaci_abr

Lidé vyhodili prášky za 1,6 miliardy, ukázal průzkum lékárniček
17. ledna 2013 13:51
V popelnicích či na odběrných místech předloni skončilo více než 245 tun nevyužitých léků. Data zveřejnil Státní ústav pro kontrolu léčiv, jež si zadal audit lékárniček ve dvou tisících domácnostech. Ukázalo se, že pětina léků v nich je nepoužívaných a každá desátá domácnost si obsah lékárničky nikdy nekontroluje.
Ilustrační foto.

"Každoročně se u nás vracejí léky v hodnotě jedné miliardy korun, což představuje neuvěřitelných 245 tun zlikvidovaných léčiv," upozornil ministr zdravotnictví Leoš Heger.

Konkrétně Češi v roce 2011 nevyužili léky za bezmála 1,6 miliardy korun. Většinou je odevzdali do lékáren, léky v hodnotě 400 milionů skončily v popelnicích. Přitom vyhozené či do kanalizace spláchnuté tablety či tobolky zamořují životní prostředí. Likvidace těch odevzdaných do lékáren či ordinací zase předloni stála 7,5 milionu korun.

Ročně se v Česku spotřebují léky za 60 až 70 miliard korun. Z toho 35 miliard tvoří ty na předpis. "U nich je podíl nevyužití 3,7 procenta," doplnil náměstek ministra zdravotnictví Petr Nosek.
Nepoužité léky
Domácích lékárniček si všímáme jen občas, nepotřebné léky příliš nevyhazujeme

Data vzešla z výzkumu agentury STEM/MARK o reálném využití léčiv. Konal se loni od března do září. Studenti farmaceutických fakult v rámci něj nahlédli do lékárniček ve dvou tisících domácnostech. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) jejich data doplnil těmi z lékáren a vznikl ojedinělý výstup, jenž by měl pomoci se zamezením plýtvání léky.

Výzkum ukázal, že polovina léků lidé užívají jen při potížích, zhruba čtvrtinu léků užívají pravidelně a pětina léků z lékárniček jsou ty, které lidé vůbec nepotřebují. Více než desetina léků v domácnostech je prošlá.

Ukázal také, že jedna česká domácnost má v průměru doma 17 balení léků, z toho 41 procent tvoří léky na recept. Pouze polovina domácností skladuje léky doporučeným způsobem a necelá třetina domácností vyhazuje léky do popelnice, ačkoliv je lze bezplatně odevzdat v lékárně či u lékaře.

"Deset procent domácností vůbec léky v lékárničce nekontroluje a nechávají je být, až jejich majitel odejde na věčnost," popsal ředitel SÚKL Pavel Březovský. Důvodem vyhazování je také stěhování a občas i prošlá trvanlivost.

Ministerstvo: Dosud byly jen pseudoodborné posudky, teď známe přesná čísla

Průzkum si zadal právě SÚKL, vyšel jej na 1 milion a 164 tisíc korun. "Hradili jsme jej z peněz na činnost ústavu, agenturu STEM/MARK jsme vybrali na základě veřejné soutěže, protože nabídla nejnižší cenu," popsal vedoucí tiskového oddělení SÚKL David Přinesdom.

"Já jsem za ta data rád, potěšila mě. Dosavadní pseudoodborné posudky říkaly, že v popelnicích končí 10 až 25 procent léků. Průzkum svým rozsahem dává poměrně přesné výsledky a zdá se, že situace není tak tragická, jak by se mohlo zdát," reagoval na výsledky náměstek Nosek.

Ministerstvo i SÚKL se nyní chce zaměřit na to, zda pacientům nejsou například předepisována zbytečně velká balení léčiv. "Budeme se snažit snížit množství likvidovaného odpadu," slíbil Březovský s tím, že průzkum ovlivní komunikaci SÚKL s lékárníky i veřejností. Třeba prostřednictvím kampaně, jež upozorňuje na správné nakládání s léky.

SÚKL například loni vydal publikace Příběhy léků, kterou napsal bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt (více o příručce čtěte zde). Kampaň zahrnuje také informační portál O lécích.cz, plakáty a letáky v lékárnách či pouštění informativních spotů v čekárnách.
Autor: Hana Válková
Kam dál?

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/pacienti-plytvaji-leky-07x-/domaci.aspx?c=A130117_113724_domaci_hv

Seniory přivítal za VIRT U3V RNDR Jiří Bárta. Ke konci přednášky si s podpisem autora odnesli senioři , nejvíce postižená sociální skupina,i publikaci Příběhy léků domů.

Foto: Hana Papežová

Video: Jiří Bárta
159 fotek, listopad 2009 až březen 2015, 183 zobrazení,
Stáří očima ostravských dětí a mládeže 2014- setkání proběhlo v Ostravě 25.3. ve Středisku volného času za účasti oceněných dětí, pedagogů, rodičů a milých hostů.

Členové, přátelé a příznivci občanského sdružení „MY 50+“ určitě jste zaregistrovali, že jsme v rocích 2013 a 2014 organizovali soutěž pro školy a jejich žáky z Ostravy. Po úspěšných ročnících jsme se rozhodli pokračovat v započaté tradici a žáky opět inspirovat k přemýšlení a vyjádření postojů k seniorům a seniorskému věku jako takovému.

Sledujte průběh třetího ročníku soutěže a objevujte tak s ostravskými dětmi kouzlo stáří.

Významná programová dominanta se uskutečnila 25. března 2015 odpoledne, v sále a výstavních prostorech Střediska volného času Moravská Ostrava, Ostrčilova. Pořadatelé – Středisko volného času, Knihovna města Ostravy a náš spolek připravují SETKÁNÍ UMĚLECKÝCH NADĚJÍ. V odpoledním programu byla oficiálně odtajněna jména děvčat a chlapců, které odborné poroty ocenily v literárních a výtvarné soutěži v rámci projektu STÁŘÍ OČIMA OSTRAVSKÝCH DĚTÍ A MLÁDEŽE 2014-2015. Garanty odpoledne jsou výkonná rada projektu, která pracuje od října minulého roku ve složení Mgr. Miroslava Elšíková, Štěpánka Macháčková, Mgr. Dana Markovová, Milan Šťastný, PhDr. Jiří Hon a několik dalších příznivců a členů spolku

Foto: Hana Papežová - Kolářová

Děkujeme za příjemný, neopakovatelný zážitek.
126 fotek, březen 2015, 151 zobrazení,
Ahol- střední odborná škola v Ostravě - Vítkovicích uspořádala výstavu výtvarnici Lence Kocierzové Na vodu psáno tuší.Vernisáž proběhla 5.3.2015 za účasti mnoha příznivců jejího úžasného umění.
Děkujeme , Leničko, Jsi skvělá a zasloužíš si " titul" neobyčejná žena. Blahopřejeme.

Z wikipedie :

Lenka Kocierzová (* 23. srpna 1950 Ostrava-Vítkovice) je malířka, grafička, ilustrátorka, učitelka, bývalá vítkovická a nynější moravsko-ostravská kronikářka. Specializuje se především na svou rodnou čtvrť, kterou hojně propaguje. Jako malířka působí od roku 1995. Mezi její nejznámější obrazy patří "Evy", tzn. portréty s vyobrazením města nebo jeho části na klobouku.

Život

Lenka Kocierzová se narodila 23. srpna 1950 v Ostravě-Vítkovicích. Malířkou se chtěla stát již od dětství. Navštěvovala lidovou školu umění v Kounicově ulici v Moravské Ostravě. Po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy v Ostravě-Zábřehu nastoupila studium na ostravské Pedagogické fakultě, studium ale z rodinných důvodů nedokončila. Později vystudovala dálkově obor propagační výtvarnictví na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě. V současné době pracuje jako grafička, výtvarnice, ilustrátorka, kronikářka a průvodkyně Vítkovicemi.] Svá díla vystavovala v České republice a v Polsku, má za sebou již na 40 výstav. Ilustruje učebnice a dětské knihy. V letech 2003–2010 pracovala jako učitelka výtvarné výchovy a estetiky na AHOL SOŠ s.r.o. v Ostravě-Vítkovicích. Byla též kronikářkou obce Vítkovice (v letech 1997–2013) a členkou kulturní komise Moravské Ostravy-Přívozu.

Dílo

Obrazy

Lenka Kocierzová je autorkou mnoha obrazů a aktů. Jedněmi z nejznámějších jsou například Carmen nebo Večernice. Kreslí četné motivy Vítkovic i jiných měst, jako Luhačovice či Kadlín, které si také zamilovala. Její nákresy byly použity také na projektu Propagace Vítkovic nebo sklu od Moser.

Evy

Nejznámějšími jejími obrazy jsou ale již zmíněné Evy, ženy s městy na klobouku. První byla Eva Malostranská, po ní Staroměstská a Evy ostravských čtvrtí, po nich také mělnické, Karlovarská i Salzburská. U některých měst se Evy jmenují také jinak, jako Bratislavská Mária nebo polská Vládkyně Packowa.

Sklo

Se sklárnou Moser spolupracuje Lenka Kocierzová od roku 2006 Na sklo se dostaly kromě dvou Ev také Carmen, motivy Vítkovic a Prahy či obraz Z jednoho kořene. Vytvořila ale také několik motivů bez svých kreseb, mezi něž patří svícen Olymp i mísa Věštírna.

Propagace Vítkovic

Propagace Vítkovic začala, když se Lenka Kocierzová vrátila do rodných Vítkovic. Po začátku své kronikářské práce si vyjevila své dětsví a začala kreslit své vzpomínky. Vznikly četné obrazy tehdejšího života s kulisami Vítkovic. Dostala se tak od dětských her přes trhy a obchody až po svou svatbu.

Dům U Šraněk

Projekt začal roku 2012. Vedle domu U Šraněk byl kdysi přejezd se závorami neboli šraňkami. Toto "muzeum" ukazovalo jak historii Vítkovic a je samé, tak nostalgii starých časů. Zároveň bylo ideálním místem pro výstavy. Konaly se zde také schůzky dětí i seniorů. Malé posezení připomíná dnes již neexistující kavárnu Industrial.

Haló Ostrava! :

Střípky životní cesty výtvarnice Lenky Kocierzové

Při čtení webových stránek Lenky Kocierzové (http://kocierzova.cz/) – výtvarnice, jež je zároveň kronikářkou městského obvodu Ostrava-Vítkovice, dále průvodkyní po této části našeho města a ,,duší“ různorodé činnosti vítkovického společenského centra Domu u šraněk, čtenáře možná jako mne napadne, že je to žena, pro kterou odpočinkem jsou její práce a koníčky, takže ani nemá kdy všímat si, kolik času už uteklo od doby, kdy ji maminka vozila v kočárku ulicemi kolem vysokých pecí nebo dolu Jeremenko.
Má vůbec paní Lenka čas na odpočinek?
,,Nemám. Dvacet let jsem nebyla na dovolené delší než tři až čtyři dny,“ prozradila mi nedávno v Domě u šraněk, když se snažila soustředit na náš rozhovor a rychle se zbavit nečekaných povinností. Byla jsem ráda, že posléze mohla pokračovat: ,,Ke krátkému odpočinku obvykle uteču do malé polské vesnice, kde mám rodinu, někdy do Karlových Varů, nebo do Kadlína na Mělnicku. To je vesnička se sto třiceti obyvateli, kde se o mne výborně stará starostova rodina. Tam jezdím odpočívat, ale obvykle při práci, která mě baví. S tamním starostou Zdeňkem Šestákem jsme už realizovali mnoho společných nápadů. On umí potřebné zorganizovat, sehnat peníze… Výsledkem je Muzeum venkova, k němuž patří například naučná stezka, expozice polních plodin, staré selské techniky a kovářská. Důležité také je, že se nám podařilo vytvořit aktivní ovzduší, nadchnout pro věc obyvatele, hodně mladých lidí, a že obec naším nadšením ,kvete‘.“
Myslím, že Kadlín a Lenka by byl velký námět na samostatný článek. Čtenářům tohoto rozhovoru však místo něj doporučuji brouzdání na webových stránkách zmíněné obce! Teď půjde o jiný střípek ze životního příběhu výtvarnice.
Kdy Lenka Kocierzová pochopila, že ji baví kreslení a malování a že se jednou vydá na cestu výtvarnice?
,,Od čtyř let jsem říkala, že chci být malířkou. Malovala jsem hodně pro sebe, ve školním věku jsem vyhrála nějaké soutěže. V šedesátých letech jsem navštěvovala lidovou školu umění, která tehdy byla na Kounicově ulici v Moravské Ostravě. Pak se moje tužba trochu posunula směrem k architektuře, po studiu na Střední všeobecně vzdělávací škole v Ostravě-Zábřehu jsem se na chvilku ocitla na ostravské Pedagogické fakultě, obor matematika a výtvarná výchova.“
Cesta za soustavnou výtvarnou činností se později Lence zkomplikovala. Na mnoho let. Vdala se, přerušila studium, vychovávala dvě dcerky, a kvůli mateřským a jiným starostem se později těžce dostávala k naplňování svého dětského snu. ,,Nakonec se mi podařilo se dvěma malými dětmi a při večerním studiu dokončit obor propagační výtvarnictví na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě. Po mnohaleté práci kresličky jsem pak několik let pracovala v propagaci Závodu automatizace a mechanizace OKD (později název AM, který byl pak sloučen s Báňskými strojírnami), tedy i hornická tematika je součástí mého života. K soustavné vlastní výtvarné činnosti jsem se ale dostala až po roce 1989.“

Konečně!!! Lenčiny dcerky odrostly, ona se rozvedla, ale v uplynulých dvaceti třech letech mohla mít pocit, že žije plněji, protože dává ze sebe maximum toho, co umí. Nyní o ní mnozí vědí, že je úspěšnou grafičkou, ilustrátorkou knih (jazykových učebnic aj.), zabývá se i malbou, a že od roku 2006 spolupracuje se sklárnou MOSER, a. s., v Karlových Varech. Skleněné objekty, na nichž jsou provedeny její výtvarné návrhy, byly vystaveny např. ve Frankfurtu nad Mohanem, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a na dalších výstavách této světoznámé sklárny. (V Ostravě jsme je nedávno viděli v Domě knihy Librex.)
,,Spolupráce se slavnou sklárnou vznikla vlastně náhodou,“ vzpomíná výtvarnice. ,,Soubor mých perokreseb vystavovaných v Praze zaujal člověka, který je nabídl v domovské firmě. Ale až po několika letech se ozval telefon s nabídkou spolupráce. Do dneška bylo realizováno 25 mých motivů. Některé zdobí pivní džbánky, jiné whiskovky, další jsou na exkluzívních vázách. Dodnes je pro mne spolupráce s touto sklárnou sváteční záležitostí, a vnímám, že zasáhnout jako žena-výtvarnice do uměleckého sklářství je v mém životě jedinečnou příležitostí ukázat, že ve světě zkušených a světoznámých sklářů má místo i žena z Ostravy.“
Paní Lenka má za sebou přes čtyřicet výstav – v České republice, na Slovensku a v Polsku. Její grafiky byly zahrnuty do soukromých sbírek v Kanadě, Anglii, Rakousku, Polsku i v Ukrajině. Vytvořila nástěnné malby v provozovně TESCO v O.-Porubě, Aqua bazénu a v ZŠ Šalounova ve Vítkovicích.

Kde výtvarnice především hledá inspiraci pro svou tvorbu?
,,Moje obrazy jsou vlastně koláže. Skládají se z viděného a poznaného, z pocitů, citů mých i jiných lidí. Inspiruje mě duše člověka, a hlavně žen. Jedním z mých velkých témat je Praha. Její architektura, historie, kultura, do nich si ale promítám příběhy lidí. To vše poskládané v jednotlivých kresbách, v poslední době i v akrylových malbách, na obrázku vytvoří specifický odraz reality, myšlenek, snění a citů. Stejné je to i s mým druhým velkým tematickým okruhem – Ostravou. Tu mám ztvárněnou například v kalendáři Ostravské Evy 2002.“

Ostrava je přítomná i v dalších kalendářích – Vítkovice 2007, Vítkovice 2011 očima Lenky Kocierzové nebo v jejích Vítkovických omalovánkách či Vítkovickém PEXESU.
,,Když jsem zjistila, že se dokážu vrátit do dětských let, a ještě to i nakreslit, začala vznikat série obrázků z dětství. V kulisách budov z režného zdiva jsme žili krásný dětský svět, zvláštní, ale náš. Neexistoval plot, který bychom nepřelezli, strom, na který jsme nevylezli, zahrada, kde bychom neochutnali kudlačky či hrušky. Zvláštní vítkovická mluva, jedinečná v celé Ostravě, hry na raubky, na čapačku, na krvavého dědka – to vše a jiné se také snažím zachytit, a nejen obrazově.“Už bylo zmíněno, že paní Lenka ilustrovala učebnice, ke školákům měla velmi blízko i jinak, v době, kdy byla po několik let učitelkou výtvarné výchovy a estetiky na AHOL SOŠ, s. r. o., v Ostravě-Vítkovicích.
,,Na svoje působení v AHOLu ráda vzpomínám,“ přiznala se mi v Domě u šraněk. ,,Děti jsou studnice čistoty a mi se kupodivu dařilo je otevírat, například, když jsme organizovali nezapomenutelné módní přehlídky.“
Nedávno se za studenty vrátila. Do poloviny února 2013 pobyla ve škole prostřednictvím výstavy nazvané Melodie mé duše, kde prezentovala své grafické práce a volnou tvorbu.
Lenka Kocierzová je přímo gejzír nápadů a činností. Musím ještě aspoň dodat, že také píše verše. Její první básnická sbírka je z roku 2003, vyšla pod názvem Tělem psáno .
Část rozhovoru s Evou Kotarbovou pro Haló Ostrava !- duben 2013

Foto: Hana Papežová - Kolářová galeristka Galerie G v CHSG
57 fotek, leden 2014, 138 zobrazení,
Ve čtvrtek 30. ledna dopoledne byla v Archivu města Ostravy slavnostně pokřtěna již sedmnáctá publikace Ostravské kalendárium. Publikaci pokřtila PhDr. Blažena Przybylová, ředitelka Archivu města Ostravy, a autor Mgr. Martin Juřica, kronikář města Ostravy.

Vydal Archiv města Ostravy pod názvem Ostravské kalendárium 2013. Publikace je již sedmnáctá v řadě a zachycuje události a život občanů města Ostravy.

Publikace, kterou připravil, sestavil a napsal kronikář města Ostravy Mgr. Martin Juřica, má 104 stran a zachycuje během roku 430 informací o kulturním, sportovním a politickém životě města Ostravy doložených 70 fotografiemi špičkových fotografů.

V obsahu jsou uvedeny významné události - např. 100. výročí od narození operního pěvce Beno Blachuta. V letních měsících oslavovala 100 let i známá restaurace U Rady.

Archív města Ostravy si v roce 2013 připomínal 90 let od svého založení. Šedesáté výročí si připomínala Československá - dnes Česká televize, Archiv Vítkovice a. s., Divadlo loutek Ostrava, Gymnázium Hladnov a Janáčkova konzervatoř a gymnázium Ostrava.

Foto: Hana Papežová
60 fotek, 8.6.2015, 21 zobrazení,
Výstava o jatkách v městském archivu / ze stránek Krásné Ostravy /

V úterý 9. června 2015 pořádá Archiv města Ostravy v rámci Mezinárodního dne archivů jednodenní výstavu s názvem Jatka, o nichž se mluví. Zájemci budou moci v době od 9.00 do 17.00 hod. zhlédnout v badatelně archivu unikátní historické dokumenty, zachycující původní podobu areálu městských jatek na Porážkové ulici, včetně originálních plánů a fotografií dosud stojících památkově chráněných objektů, které jsou ohroženy demolicí. Prostřednictvím ukázek ze soudobého tisku se bude možno přesvědčit o tom, jaký význam přikládala správa města tomuto důležitému podniku, do jehož výstavby byly vloženy v průběhu let 1880–1927 značné finanční prostředky.

V 17.00 hod. naváže na výstavu v přednáškovém sále archivu prezentace, věnovaná historii městských jatek, doplněná o komentovanou projekci krátkého filmu, který nechalo město Moravská Ostrava natočit po poslední velké modernizaci jatek v roce 1928.

Výstava, kterou připravil Archiv města Ostravy k Mezinárodnímu dni archivů, je věnována kulturní památce, o níž se v současnosti hodně píše i diskutuje. Historický areál městských jatek na Porážkové ulici, jehož počátky sahají již do roku 1880, se dochoval do dnešních v pouhém torzu. Jeho nejcennější a nejstarší část bohužel už více než deset let chátrá a existuje dokonce reálná hrozba, že i tyto budovy potká v důsledku dlouhodobého zanedbání stejně smutný osud, jaký byl v letech historicky nedávno minulých připraven mnoha dalším architektonickým památkám na území našeho města. Cílem výstavy je proto mimo jiné i připomenout, jak významným, dokonce strategicky důležitým podnikem byla městská jatka v 19. a ještě i v první polovině 20. století. Do jejich rozvoje byly v minulosti investovány nemalé sumy a jatka se dočkala několikrát značného rozšíření i modernizace – v letech 1890–1893, 1902–1903 a naposledy 1925–1927. Tento industriální areál býval právem chloubou města.

Chladírna, vybudovaná v roce 1890, patřila z hlediska svého strojového vybavení k nejmodernějším na území celé rakousko-uherské monarchie a nejinak tomu bylo i s její mladší sestrou, která vyrostla zhruba o dvanáct let později. Budova s výraznou, bohatě členěnou fasádou z červených cihel organicky navázala na svou předchůdkyni i na sousední zástavbu; díky své 20 metrů vysoké věži, završené výraznou helmicí z modrého plechu, se stala ústřední dominantou celého areálu a bez nadsázky lze říci, že i ozdobou celé okolní čtvrti, bez ohledu na svůj ryze industriální účel. Něčemu takovému dnes již náhodný kolemjdoucí při pohledu na zdevastovaný objekt samozřejmě jen stěží uvěří. Návštěvníci výstavy se však o tom mohou přesvědčit v badatelně Archivu města Ostravy, nahlédnutím do originálních stavebních plánů, historických fotografií i ukázek soudobého tisku.

Foto : Hana Papežová -Kolářová
23 fotek, leden 2014 až leden 2015, 34 zobrazení,
Archiv města Ostravy
oficiální portál Archivu města Ostravy … !!! Ostravské kalendárium 2014 --a prezentace publikace Ostravské kalendárium 2014 dne 27. 1. 2015 v 15.00 hod. v Archivu města Ostravy.
32 fotek, 7.1.2013, 50 zobrazení,
Ostravský debatní klub My 50+ uspořádal v Atlantiku v Ostravě besedu na téma církevní restituce.
66 fotek, 7.1.2013, 53 zobrazení,
Večer s poezií Vášeň a popel v Atlantiku v Ostravě za účasti významných literátů Ostravy.
29 fotek, leden 2013 až únor 2014, 45 zobrazení,
Vítkovické návraty Lenky Kocierzové do Domu u šraněk
Vernisáž 4. 2. 2014 v Klubu Atlantik

Foto z facebouku Atlantik z vernisáže 4.2.2014
20 fotek, 24.5.2003, 147 zobrazení,
Poděkování primáři chirurgického oddělení Mudr. Václavu Kameníčkovi i celému perzonálu lůžkového oddělení, kde mi byl 27.7.2012 operován laparoskopicky žlučník Mudr. Mir. Havrlantem / chirurgem z Polikliniky v Ostravě - Hrabůvce, chirurgická a traumatologická ambulance / i ošetřovatelskému perzonálu v čele se staniční sestrou Janou Novou.Skvělá práce !
Děkuji za profesionální, odborný,příkladný, lidský přístup a vzornou péči o nás, pacienty a mohu tuto nemocnici doporučit všem, kteří potřebují odbornou pomoc a péči.

Naskenováno z odborného katalogu Bílovecké nemocnice.

Bílovecká nemocnice, a.s.
17. listopadu 538
743 01 Bílovec
tel.:

556 771 771

Bílovecká nemocnice získala v roce 2009 ohodnocení TOP STANDARD - hodnocena byla kvalita služeb nemocnic v Moravskoslezském kraji očima pacientů. Děkujeme!

Co potřebujete pro pobyt v nemocnici

Při nástupu do nemocnice

Vaše oblečení a obuv bude uloženo v nemocniční šatně. Dostanete lístek na šaty, proti němuž Vám bude oblečení při propuštění vydáno. Pokud nebudete mít vlastní prádlo, bude Vám zapůjčeno ústavní. Potom budete odvedeni na své oddělení. Personál oddělení Vás bude informovat o denním režimu oddělení, seznámí Vás s provozním řádem oddělení, s právy pacienta a možností využívat sociálních služeb. Stvrdíte svým podpisem, že jste byli o všem řádně informováni.

V den příjmu na oddělení s Vámi lékař provede přijímací pohovor, ve kterém Vás bude informovat o Vašem aktuálním zdravotním stavu, dohodne s Vámi postup vyšetřování a léčby, případně vysvětlí přípravy na operaci či jiný lékařský zákrok.

Co potřebujete v den propuštění

Dostanete písemnou propouštěcí zprávu pro Vašeho ošetřujícího lékaře nebo lékaře specialistu, ke kterému budete předáni do další léčby. Převezmete si potřebné doklady a recepty na léky, budete poučeni o dalším domácím léčení, případně rehabilitaci.

Bude Vám vydáno Vaše oblečení, a pokud jste měli zapůjčeno nemocniční prádlo, odevzdáte ho.
Pokud Vám nebude indikován odvoz sanitkou, máte možnost se na odvozu domluvit s příbuznými.

Nezapomeňte si vyzvednout všechny uložené cennosti.

Stravování v nemocnici
Stravování, dietní režim

Předepsaná dieta je součástí léčby, proto při příjmu oznamte lékaři, že dodržujete některou ze speciálních diet, např. diabetickou, bezlepkovou, neslanou apod. Každodenní stravování zabezpečuje tým pracovníků nemocniční kuchyně. Skladbu jídelníčku má na starosti dietní sestra, která pro Vás v případě potřeby sestaví speciální dietu dle určení Vašeho ošetřujícího lékaře.

Nejste-li upoután/a na nemocniční lůžko, jídlo Vám bude podáváno ve společném jídelním prostoru na oddělení. V opačném případě Vám sestra donese jídlo na pokoj.
Nenechávejte na pokoji zbytky jídel, která Vám přinesou příbuzní a známí. Konzumace zkažených zbytků by mohla ohrozit Vaše zdraví.

Placené služby
Nadstandardní ubytování během hospitalizace

Pro pohodlí pacientů jsou na lůžkových odděleních kromě standardních pokojů připraveny i nadstandardně vybavené pokoje.
Ubytování za nadstandardní pokoj se platí zálohově. O výši a způsobu platby budete informováni při příjmu.
K základní vybavenosti nadstandardního pokoje patří polohovatelná postel, křeslo, stolní lampa, samostatné sociální zařízení, lednice, telefon, televize a rádio.

Etický kodex pacienta
Práva pacientů

Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky.

Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo požadovat soukromí a služby úměrné možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení uvedeného způsobu návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů.

Pacient má právo získat od svého lékaře informace potřebné k tomu, aby se mohl před zahájením každého dalšího diagnostického a terapeutického postupu rozhodnout, zda s ním souhlasí. Mimo případů akutního ohorožení má být patřičně informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní.

Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo léčbu odmítnout a současně musí být informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí.

V průběhu ambulatního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Analýzy jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být prováděny ohleduplně a taktně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.

Pacient má právo předpokládat, že veškeré zprávy a záznamy, které se týkají jeho léčby, jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zabezpečena i v případech počítačového zpracování.

Pacient má právo očekávat, že nemocnice, podle svých možností, musí přiměřeným způsobem vyjít vstříc jeho žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být nemocný předán jinému léčebnému ústavu, popřípadě tam převezen poté, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které přitom existují. Instituce, která má pacienta převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit.

Návštěvní hodiny

Návštěvní hodiny jsou v naší nemocnici nejsou stanoveny. V zásadě je možno navštívit pacienta kdykoli, apelujeme však na návštěvníky, aby brali ohled na provoz zdravotnického zařízení i ostatní pacienty a nevolili termín své návštěvy například v noci.

Výjimkou je oddělení JIP - návštěvy jsou zde povoleny pouze od 15:00 do 17:00 hodin po dobu maximálně 15-ti minut. Tyto návštěvy nutno dohodnout s lékařem.
V mimořádných případech (období chřipkových epidemií apod.) je nutné omezit nebo i vyloučit návštěvy. O zákazu návštěv z důvodů např. chřipkové epidemie Vás budeme na našich stránkách aktuálně informovat.

K ostatním situacím Vám poskytne vysvětlení personál příslušného oddělení.
Především z hygienických důvodů nedoporučujeme brát na návštěvy děti do 10-ti let.

Požádejte své příbuzné a známé, aby se chovali při návštěvách ohleduplně a respektovali i ostatní pacienty, kteří jsou upoutaní na lůžko a jejichž zdravotní stav vyžaduje klid. Pokud bude mít některý z pacientů na pokoji právě léčebnou nebo hygienickou proceduru, může být návštěva požádána, aby opustila pokoj. Prosíme návštěvníky, aby si nesedali na nemocniční lůžka. Pokud to Váš zdravotní stav dovolí, přijímejte raději návštěvy mimo lůžkový pokoj. Věříme, že u Vás najdeme pochopení.

K pobytu na oddělení budete potřebovat

Osobní potřeby
Hygienické potřeby včetně toaletního papíru
Domácí obuv
Budete vybaveni nemocničním osobním prádle. Můžete si ale přinést a používat vlastní.

Cenné věci

Pokud Vás čeká plánovaná hospitalizace, nedoporučujeme Vám brát si s sebou cenné předměty, např. zlato, šperky, vkladní knížky, šeky ani větší obnos peněz.

Jste-li náhle a nečekaně hospitalizováni, máte možnost uložit si cennosti, peníze, karty apod. do nemocničního trezoru; zprostředkuje sloužící sestra na oddělení. Obdržíte písemný doklad o úschově. Při propuštění z nemocnice, po předložení dokladu, Vám budou Vaše věci vydány.

/ informace z webu Bílovecká nemocnice a.s. /
64 fotek, 19.10.2014, 1 057 zobrazení,
Kafíčko č.99 se tentokrát konalo v Bistru Šismis / zboží , jídlo z Chorvatska / za účasti mnoha nadšených hostů, cimbálovkou Tolar a hlavním hostem - sexuologem, spisovatelem a j. Mudr. Radimem Uzlem, který nešetřil lehtivými doktorskými historkami.
Uváděla autorka Kafíčka Vlaďka Dohnalová

MUDr. Radim Uzel, CSc., (* 27. března 1940 Ostrava) je český gynekolog, sexuolog[1] a regionální politik, popularizátor sexuologie, čestný předseda a člen vědecké rady Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu,[2] a vysokoškolský pedagog.

Publikoval mnoho populárních článků v tisku, rozhovorů, je autorem publicistických relací v rozhlase a v televizi. Každoročně se zúčastňuje desítek přednášek a besed v oblasti sexuální výchovy.

Život

Narodil se v roce 1940 v Ostravě jako pohrobek. Pochází z rodiny docenta analytické chemie na Karlově univerzitě a magistry farmacie.[3] Po maturitě v roce 1957 na gymnáziu v Orlové nastoupil na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, absolvoval v roce 1963. Později pracoval na gynekologicko-porodnickém oddělení OÚNZ v Ústí nad Orlicí, v roce 1967, po atestaci z ženského lékařství, byl přijat na II. ženskou kliniku v Brně jako vědecký pracovník, v roce 1969 začal pracovat jako lázeňský lékař ve Františkových Lázních, roku 1973 dokončil druhou, nadstavbovou atestaci z ženského lékařství. Studoval v Sexuologickém ústavu v Praze. Stal se krajským ordinářem v Ostravě, kde zůstal až do roku 1989. Od roku 1966 je ženatý (manželka Helena). Dcera Kateřina (* 1967) se věnuje opernímu zpěvu.

Po sametové revoluci pracoval v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě a od roku 1993 se stal ředitelem Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (SPRSV).[3] Je členem výboru Sexuologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, členem zahraničních odborných společností European Association of Contraception (EAC) a International Society of Abortion Doctors (ISAD). Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, jejímž je ředitelem, je členem International Planned Parenthood Federation (IPPF). Je externím učitelem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

V době komunistické normalizace byl v Ostravě předsedou základní organizace KSČ [1]. Po sametové revoluci stál u zrodu strany Nezávislá erotická iniciativa, za niž byl členem Zastupitelstva hl. m. Prahy.[4] V senátních volbách 1996 neúspěšně[5] kandidoval za Stranu zelených v Ostravě[6]. V senátních volbách 2000 poměrně těsně neprošel do druhého kola v obvodu Praha 12, kde kandidoval ze ČSNS.[7] V roce 2004 kandidoval do Senátu v Mělníce za stranu Sebeobrana voličů, kdy se dostal do druhého kola, zde však podlehl Jiřímu Nedomovi z ODS.[8]

V lednu 2012 vzbudila kontroverzi jeho pochvalná slova na adresu bývalého komunistického ministra vnitra (1961–1965) a jednoho ze symbolů komunistické normalizace Lubomíra Štrougala, československého předsedy vlády v letech 1970–1988. Uzel na autogramiádě Štrougalovy knihy pro média uvedl: „Lubomír Štrougal byl nejinteligentějším z českých komunistických státníků a byl jako jeden z mála komunistických představitelů uznáván i ve světě."[9] Na to kriticky reagoval advokát politických vězňů z doby normalizace Milan Hulík.[10]
Bibliografie

Radim Uzel

Ženské otazníky, Práce 1987
Mýty a pověry v sexu, Práce 1990
Sex – odhalené tabu, Grafoprint 1992
Jak neotěhotnět, Scientia medica 1992
Umění milovat, Cesty 1993
Zákony ženské přitažlivosti (společně s MUDr. Miroslavem Plzákem), Eminent 1995
1. český svatební průvodce (společně s MUDr. Leošem Středou a kolektivem), VRE 1995[11]
Sex a lidské vztahy humorně i vážně (společně s Petrem Parmou), SPRSV 1997
Člověk je živočich sexuální (společně s Ladislavem Hessem), Vademecum 1998
Erótova lampa (společně Karlem Koubkem), Ratio 1999
Antikoncepční kuchařka, Grada 1999
Potrat ano – ne (společně s Milenou Pekárkovou, Hanou Primusovou a Milanem Salajkou), Grada 2000
Sexuální zvěřinec, Ikar 2000
Sex, církev a politika (společně s Jaroslavem Zvěřinou a Karlem Koubkem), České Budějovice 2001
Červené uši, později Červenání (společně s Pavlem Malúšem), celkem 5 sešitů, výběr nejzajímavějších dotazů a odpovědí ze stejnojmenného rozhlasového pořadu
Pornografie aneb provokující nahota, Ikar 2004
Intímní slasti a strasti, Ikar 2009[12]
Antikoncepční otazníky : o antikoncepci převážně vážně (společně s Petrem Kovářem), CAT Ostrava 2010
Nevěra a co s ní, Petrklíč 2010s

Děkuji Mudr. Radimu Uzlovi za zpříjemnění včerejšího nezapomenutelného podvečera s jeho lechtivými bonmoty a Vlaďce Dohnalové za pozvání a láskyplné, profesionální provádění celým podvečerem. Majitelům Bistra Šísmís za pěkné prostředí a příjemnou milou obsluhu. Rádi se budeme vracet. a těšíme se na další společné zajímavé nabídky u vás i na občasné posazení u vínečka nebo kávičky.Nezapomenutelné klobásy s plněným pečivem, gurmánský olejíček i lahodné sýry.Jste všichni prostě skvělí!!!