Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

babi90 

Hana Papežová galery90.rajce.idnes.cz
850 alb80304 zobrazení5 oblíbených alb
Fotografie jsou z vernisáží v galeriích v Ostravě, , setkání s významnými lidmi v Librexu, DK AKORD v Ostravě, Domě umění, ve Fiducii, Galerie G, příroda - Beskydy, Běls. les,POODŘÍ ,Charita Ostrava- G centrum, významné akce,charitní domy v Ostravě, Lázně Klimkovice, Luhačovice ,Ostrava, Celebrity v Ostravě, J Morava,studium VIRTU3V,UKS
Nepoužívat mé fotografie i alba k jakémukoliv účelu, předem můj souhlas k použití některé fotografie, ráda poskytnu.


reklama

79 fotek, září 2005 až srpen 2010, 59 zobrazení,
Výtvarné centrum Chagall Ostrava slavnostně otevřelo novou Galerii Chagall v prostorách Avionu Shopping Parku , nákupního střediska. Úvodní slovo řed. Výtvar. centra Chagall Ostrava PhDr Petr Pavliňák.15.8.2010 v 15 hod.
28 fotek, leden až červen 2002, 328 zobrazení,
Avon Shopping Park Ostrava vernisáž výstavy Ivy Húttnerové obrazy 28.6.2001 v 17 hod.

Narozena 17. 12. 1948 v Praze
Vystudovala DAMU - obor herectví u prof. O. Sklenčky
Malovat začala v prvním angažmá v Karlových Varech, kde měla r. 1974 i první výstavu
Hrála v Divadle Na Okraji, Pod Palmovkou, Divadle Josefa Dvořáka, Na Fidlovačce
Navrhovala kostýmy, jevištní dekorace a plakáty pro různá divadla a televizní pořady
Dodnes realizovala na 200 autorských výstav v Čechách, na Moravě, na Slovensku, ve Stockholmu a v New Yorku
Její obrazy jsou součástí stálých expozic naivního umění v Paříži a Hamburku a je evidována v zahraničních encyklopediích např. v Japonsku, Francii a Švédsku
Vydala 4 autorské knihy - Obrázky z lásky, Domácí Štěstí, Jak Upír Uršulín o zuby a ke štěstí přišel, Za domácím štěstím - a ilustrovala řadu dalších knížek od různých autorů. Pravidelně vydává oblíbené nástěnné kalendáře
Šest let moderovala a autorsky vytvářela pořad Domácí Štěstí v České televizi, v současné době moderuje v ČT pořad Barvy Života speciál
Má ráda "staré dobré časy" a je sběratelkou starých předmětů z domácnosti, zejména textilií. Její největší zálibou je ale zahrada .
Střípky z výstavy.
123 fotek, březen 2002, 131 zobrazení,
Vernisáž 23.3.2011 - autogramiáda, beseda, miniaukce umělec. děl. Uváděl PhDr Petr Pavliňák, ředitel Výtvar. centra Chagall v Ostravě.
Bořek Šípek Prof. Dr. Ing. Arch.

Narodil se v roce 1949 v Praze. V letech 1964 - 1968 vystudoval nábytkový design na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po násilné ruské okupaci v roce 1968 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde v letech 1969 - 1973 vystudoval Střední uměleckou školu v Hamburgu a v letech 1973 - 1977 pak absolvoval studia filosofie na univerzitě ve Stuttgartu.

V letech 1977 - 1979 působil jako vědecký asistent na Institutu pro průmyslový design na Univerzitě v hannoveru a v roce 1979 provedl svou doktorskou práci na fakultě architektury Technické Univerzity v Delfu. V letech 1979 - 1983 půsbil jako docent teorie designu na Univerzitě v Essenu.

V roce 1983 mu byla udělena prestižní německá Cena architektury za jedinečný projekt skleněného domu, který vyprojektoval pro svou sestru v Hamburgu. Ve stejném roce se přestěhoval do Amsterdamu, kde založil své studio architektury a designu, Studio Šípek. Odtud pak začal přijíždět do Čech. Zde se díky René Roubíčkovi seznámil a začal spolupracovat se sklářem Petrem Novotným.

Spolu pak v následujících letech založili sklárnu AJETO.

V roce 1989 obdržel titul Designér roku - cenu "Kho Liang I".

V roce 1990 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde působil do roku 1998.

V roce 1991 mu byl francouzskou vládou udělen titul Řád rytíře umění - "La Croix Chevalier dans L´Ordre des Arts des Letters".

Důležitým momentem pak bylo osobní pozvání tehdejšího prezidenta Československa Václava Havla, který Bořka Šípka v roce 1992 jmenoval do čestné funkce Dvorního architekta Pražského hradu.

V roce 1993 obdržel Cenu Prince Bernharda za architekturu a užité umění a finanční částku, která byla součástí této ceny, věnoval na obnovu Pražského hradu.

V roce 1999 byl jmenován profesorem architektury a designu na Univerzitě průmyslového designu ve Vídni a v roce 2005 pak děkanem architektury na Technické univerzitě v Liberci.

Má tři syny - Milana, Dalibora, Artura.
66 fotek, červen až listopad 2002, 90 zobrazení,
Vernisáž 3.11.2011 v 17 hodin.za přítomnosti autora.

Radek Andrle

Narozen 24.12. 1976 v Praze

Absolvoval střední soukromou mistrovskou školu uměleckého designu v Praze, obor sochařství.

Pracuje a žije v Praze s ženou Barborou a dcerou Terezkou.

Vystavuje od roku 2001.

Samostatné výstavy:

2003 - Znovuotevření restaurace Čertovka, Praha

2004 - Galerie Brömse, Františkovy lázně

2005 - Muzeum Českého krasu

2006 - Rabasova galerie, Rakovník

2006 - Galerie Brömse, Františkovy lázně

2007 - Galerie Chagall, Karviná
87 fotek, jaro 2002, 356 zobrazení,
Ostravský malíř a operní pěvec oslavil své jubileum výstavou , aukce obrazů 30.4.2011
142 fotek, listopad 2013 až leden 2015, 144 zobrazení,
Po absolvování učitelského ústavu studovala u profesorů V. Hynaise, V. Bukovace, V. Nechleby, K. Krattnera a A. Brömse na Akademii výtvarných umění v Praze. (1919-1926) Krátce pracovala jako učitelka ve škole v Kyjovicích, od 1926 trvale žila a pracovala v Polance nad Odrou. Zabývala se malbou, grafikou, ilustrátorskou a literární tvorbou, byla etnografkou. Sbírala lidové písně, trvalou pozornost věnovala kromě hudebního lidového projevu také lidovému projevu a výšivce. Počátky výtvarné tvorby ovlivnilo sociální umění 20. let. Námětově těžila především ze života ve Slezsku a jeho historie. Orientovala se na figurální kompozice, malovala portréty, zátiší, především kytice. Později převládla krajinomalba, zobrazovala okolí Polanky, slezskou krajinu a průmyslové Ostravsko. Výtvarný projev charakterizoval osobitý naivizující poetismus, jemuž v různých obměnách zůstávala věrná. Vytvořila rozsáhlé grafické dílo sociálně laděné. Po 2. světové válce se soustředila na budovatelské úsilí společnosti. V grafice ráda pracovala ve větších celcích. Byla spoluzakladatelkou Moravského sdružení výtvarných umělců, později Výtvarní umělci Moravská Ostrava, s nimiž vystavovala. Literárně zpracovala slezské pohádky, které doprovázela vlastními ilustracemi, zaznamenala některá krajová vyprávění, řada prací je cenným zdrojem poznání zvyků a obyčejů tradovaných ve Slezsku od 19. stol. Obdržela za svou práci mnoho cen. Samostatně vystavovala od roku 1945. Zastoupena ve sbírkách GVU v Ostravě, Muzea umění Olomouc, Slezského zemského muzea v Opavě a ve stálé expozici v Pamětní síni Heleny Salichové v Klimkovicích u Ostravy.

Vernisáž obrazů ve Výtvar.centru Chagall se uskutečnila 8.1.2015 za hojné účasti příznivců umění i hostů.

Foto: Hana Papežová - Kolářová Stanislav Drozd
15 fotek, 19.9.2010, 72 zobrazení,
Známý fotograf / manžel Terezy Brodské - herečky / zobrazuje svět žen v pohybu. Viz další komentář na www.seniortip.cz ze dne 10.04.2007.
71 fotek, březen 2005 až říjen 2013, 98 zobrazení,
Beseda se známým režiserem a výtvarníkem proběhla 5.10.2013 ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě.

Foto: Hana Papežová, St.Drozd

Výňatek z FDb .cz / Filmová databáze /

JURAJ JAKUBISKO

režisér / scénárista / kameraman / výtvarník
Národnost:
slovenská
Věk:
75
Narození:
30.4. 1938, Kojšov, okres Spišská Nová Ves

Životopis (biografie) / Informace:
Juraj Jakubisko se narodil 30. dubna 1938 v Kojšově na východním Slovensku. Po absolvování střední umělecké školy vystudoval režii na pražské FAMU.
Během studií pracoval jako režisér slavného experimentálního divadla „Laterna Magika".
Jeho studentský film „Mlčanie", získal ocenění Bruselské Filmové Akademie INSAC a na 1. Festivalu Experimentálního filmu v Knokke, Belgie.
Další Jakubiskův film „Čakanie na Godota" získal hlavní cenu za nejlepší krátký film v Oberhausenu a v roce 1968 cenu Simono Dubroilh v Mannheimu.
První celovečerní film „Krislove roky" oceněný československou kritikou jako nejlepší film roku, získal také řadu ocenění v zahraničí: v Mannheimu cenu FIPRESCI, Cenu poroty v německé Volkshochschule a Cenu Josepha von Sternberga.
Následující Jakubiskův film „Zbehovia a pútnřci" získal v roce 1968 čestné uznání na XXII. Festivalu v Benátkách a spolu s dalšími dvěma filmy „Vláčkovia, siroty a blázni" a „Dovidenia v pekle, priatelia" začátkem 70-tých let byl komunistickým režimem „uložen do trezoru" jako předmět doličný o jeho protistátní činnosti. Na základe těchto filmů byl donucen k desetileté pauze, kdy nemohl realizovat hraný film. Po více než dvaceti letech, v roce 1991 dostal film „ Vtáčkovia, siroty a blázni" cenu FIPRESCI a Zlatou růži Lidic v Karlových Varech. V tom samém roce mohl po dvaceti dvou letech Jakubisko dotočit „Dovidenia v pekle, priatelia" a uvést jej na filmovém festivalu v Benátkách 1991, kde získal čestné uznání RAI DUE.
V roce 1983 realizoval film „Tisícročná včela", který mu přinesl zpět mezinárodní uznání. Film byl v tom samém roce oceněný v Benátkách cenou „Zlatý Fénix ", cenu za „Nejlepší film" od Federace filmových klubů získal na mezinárodním filmovém festivalu v Seville (1983) . V roce 1990 byl tento film oceněn československými novináři cenou „Nejlepší film 80-tých let".
V roce 1985 Jakubisko natočil adaptaci pohádky bratří Grimmů „Perinbaha" v hlavní roli s Giulettou Masinou. Film byl oceněný v roce 1986 v Benátkách Katolickou cenou. Další ocenění : Grand Prix Unicef, Cena dětského diváka za nejlepší film festivalu v Bělehradě 1986, Cena poroty na Festivalu de Cine de Gion a hlavní cenou na Mezinárodním festivalu Rimousky v Kanadě.
Hororovou komedii „Frankensleinova teta" dokončil v roce 1986.
Hudební film „Takmer ružový pribeh" (1990) nezapře typickou Jakubiskow imaginaci. V roce 1989 vznikl „Sedím na konári a je mi dobro ", v kterém se tvůrce vydává na cestu za štěstím. Téma ideově navazuje na „ Vtáčkovia, siroty a blázni ", který už nikdy neměl spatřit světlo světa. Film „Sedím na konári a je mi dobre" (1989) získal kromě jiných ocenění znovu po deseti letech v roce 1999 cenu nejlepší fiIm festivalu v Cran Gevrier '99 (Francie).

Od roku 1991 k dnešnímu dni, probíhá s velkým úspěchem v USA a Kanadě, série retrospektiv tvorby Juraje Jakubiska ( „Kristove roky ", „ Tisícročná včela ", „Zbehovia a pútnici ", „ Vtáčkovia, siroty a blázni ", „Sedím na konári a je mi dobre ", „ Perinbaba ", „ Lepšie byt' bohalý a zdravý, jako chudobný a chorý ", „ Nejasná zpráva o konci světa" ), v Los Angeles, San Francisku, Montrealu, Washingtonu , New Yorku, Chicagu, Santa Fé, Vancouver, ... etc.
Princip hledání svobody a štěstí v životě uzavírá filmem „Lepšie je byt' bohatý a zdravý ako chudobný a chorý" (1992), za který získal hlavní cenu ( Zlatý Delfín ) na XI. MFF v Portugalsku.
Jeho třináctý celovečerní film „Nejasná správa o konci sveta" (1997) byl uveden
na více než 60 mezinárodních filmových festivalech. Ocenění získal na festivalech: v Kanadě za nejlepší umělecký přínos a kameru, Montreal '97, v Itálii za nejlepší režii - Pescara' 97. V USA – Taos '98, a Denver ’98. V české republice ceny ČFTA - čtyři České Ivy '98, a cenu Českého Literárního fondu - Nejlepší filmová režie'98. V roce 1999 Juraj Jakubisko dokončil stejnojmenný šestidílný televizní seriál.
Všechny jeho filmy byly prezentovány na tuzemských i zahraničních festivalech a získaly více než osmdesát ocenění. Ceny osobnosti mu byly uděleny za vizuální přínos v kinematografii a za výjimečné výsledky v uměleckém filmu ( Denver - Colorado, Maverick Award – Taos - New Mexico ).
Od roku 1999 je Juraj Jakubisko členem Evropské Filmové Akademie.
V dubnu 2000 byla Juraji Jakubiskovi udělena Jugoslávskou kinotékou v Bělehradě cena za významný přínos v rozvoji umění ve filmu „ZLÁTNI PEČAT JUGOSLOVENSKE KINOTEKE".(duben 2000)
V anketě roku 2000 „ O nejlepšího domácího a zahraničního tvůrce 20. století ",
kterou na Slovensku v květnu uspořádali filmoví novináři a kritici, získal Juraj Jakubisko, v historickém kontextu celé slovenské kinematografie titul „NEJLEPŠI SLOVENSKÝ REŽISÉR" dvacátého století.

Juraj Jakubisko byl oceněn ve Španělsku

Praha/Gijón - V rámci Mezinárodního filmového festivalu v Gijónu převzal slovenský filmový režisér, scenárista i kameraman Juraj Jakubisko osobní ocenění za své vynikající úspěchy na poli kinematografie a celoživotní umělecký přínos světovému filmu.

Cenu udělují španělští filmoví novináři, publicisté a kritici, kteří tak chtějí upozornit na nejlepší kinematografické počiny, nabídnout svůj hodnotící pohled na mezinárodní filmovou tvorbu a neposlední řadě upozornit na ambiciózní filmové projekty.

Juraj Jakubisko (1938) - za své filmy, které se vyznačují velmi osobitou poetikou, bizarností a nepřebernou fantazií, získal více než 80 ocenění na domácích i zahraničních filmových festivalech, včetně Českého lva za celoživotní přínos českému filmu (2003).

V roce 1957 absolvoval obor fotografie na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě a v letech 1959-1966 vystudoval pražskou FAMU. Debutoval filmem Kristove roky (1967), následovaly filmy Zbehovia a pútnici (1968).

Doslova kultovními snímky se však staly Vtáčkovia, siroty a blázni (1969), Postav dom, zasaď strom (1979) a Sedím na konári a je mi dobře (1989). Film Do videnia v pekle, priatelia, na kterém začal pracovat v roce 1970, mohl dokončit až o celých 20 let později, neboť tehdejší režim ho zařadil mezi nežádoucí umělce. Uplatnil se ale v méně sledovaném dokumentárním žánru. Zákaz byl zrušen v roce 1979.

V roce 1983 měla premiéru Tisícročná včela, velkolepá adaptace románu Petera Jaroše, považovaná za jeden z vrcholů Jakubiskovy tvorby a slovenské kinematografie vůbec. Následovaly snímky určené mladším divákům (Perinbaba /1985/, Pehavý Max a strašidlá /1987/.

Posledním Jakubiskovým filmem je Bathory (2008) - film, který je příběhem o Alžbětě a její nenaplněné lásce k slavnému italskému malíři Caravaggiovi, o manželském poutu nejmocně

Děkujeme, mistře, máte náš velký obdiv a budeme se těšit na další Vaši návštěvu v Ostravě -- dveře jsou otevřeny dokořán.
77 fotek, říjen 2005 až říjen 2010, 253 zobrazení,
Obrazy, grafika. Vernisáž 14.10.2010
57 fotek, 1.1.2005, 143 zobrazení,
Motto autora : Jen díky přírodě, která mi dala zrak, mohu vnímat okolí přes hledáček fotoaparátu. Až si ho příroda vezme zpět , možná tady zůstane kratičký záznam o mém vidění. JKK J.K.Kičeřok na výstavě představuje svá nejoblíbenější témata, kterými jsou prales Mionší a tváře člověka . Je fascinován nedotčenou přírodou , obdivuje gigantičnost padlých a dožívajících stromů v této lokalitě. Poslední dobou se věnuje více tvářím člověka - jsou to především starší lidé.Fotografie, které nepotřebují komentář, stačí se podívat , každá fotografie k vám promlouvá svojí lidskostí, ,vyfotit jakoukoliv tvář je umění, zachytí obraz člověka takového, jaký je, nepřetvařuje se , nepodbízí. Nádherné fotografie .Vernisáž 1.2.2011
105 fotek, červen až říjen 2002, 71 zobrazení,
Jozef Jankovič je tvůrčí osobností slovenského sochařství,věnuje se i kresbě,koláži, šperku, designu i grafice, kde se od počátku 70. let zabývá počítačovou grafikou.
Vernisáž 13.10.2011
101 fotek, leden až září 2014, 63 zobrazení,
Kristian Kodet, narozen 17. 7. 1948 v Praze, ženatý, má čtyři dcery. Je nejmladším pokračovatelem výtvarné linie slavné rodiny Kodetů, na což je patřičně pyšný. Jeho dědeček Emanuel Kodet a otec Jan Kodet byli významnými českými sochaři. Kristián se od patnácti let věnuje malbě a je představitelem umělecké generace vstupující do života v šedesátých letech. V roce 1965, kdy mu bylo teprve šestnáct let, začal studovat na Akademii des Beaux Arts v Bruselu. V devatenácti měl první samostatnou výstavu, kterou mu uspořádala galerie Disgue Rouge rovněž v Bruselu, a ve stejné době se dokonce ocitl mezi deseti vítězi soutěže pro vyhledávání mladých talentů. Odtud bychom mohli sledovat úspěšnou a strhující dráhu Kristiana Kodeta až k jeho dlouholetému usazení v New Yorku a novému zakotvení v Praze, kde má dnes své zastoupení ve dvou předních galeriích. Stal se světově uznávaným umělcem kupodivu hlavně díky tomu, že nepřestal být umělcem českým. Svými díly je Kristian Kodet zastoupen ve sbírkách a galeriích v Bruselu, Paříži, Ženevě, Vídni, Curychu, New Yorku, Torontu, Ottawě, Vancouveru, Winnipegu, Los Angeles a v mnoha českých galeriích.

Fascinující rozhovor, cituji z časopisu Krásná:

Tajemný Rak Kristian Kodet
Autor: Marta Pospíchalová

Líbí se mi jeho obrazy, a hlavně mám ráda člověka Kristiana Kodeta. Mám ráda jeho bohémský zjev, neokázalou eleganci, jeho laskavý humor, úsměvné vyjadřování, jeho tajemnost… Nemám ambice hodnotit jeho tvorbu z pohledu odborníka. Jsem laik a vnímám umění spíš intuitivně, srdcem a citem. Ani nevím, kdy a kde jsme se setkali poprvé, čas tak proklatě letí… Nyní mu ráda a s pokorou položím pár otázek pro naše čtenáře. Jako svému příteli…
Kristian Kodet

Začnu tím méně příjemným… Muži prý nestárnou, ale co tvé jubileum. Jak se cítíš?
Děkuju, ale i v pozdním sběru se dá najít určité „chutenství“. Ne?

Vnímáš nějak tu osudovou osmičku ve svém roce narození? 1948?
Pan Jiří Suchý zpívá, kdybych se nenarodil, sotva bych žil a ta osmička na konci to byl bonus!

Narodil ses ve znamení Raka. Podle astrologa Emila Havelky mají Raci vynikající paměť a velkou fantazii. Touží po uznání, jsou ctižádostiví, mají umělecké nadání… Věříš horoskopům?
Vynikající paměť? Spíš bych dal důraz na velkou fantazii, ale jinak se často horoskopy řídím.

Rak, je prý ve svém jednání proměnlivý, ale není povrchní. Je konvenční, dává přednost zádumčivému chodu věcí. Pokud se nechá vést svou intuicí, bývá velmi úspěšný. Tak jako Měsíc a Slunce, hlavně v novu a úplňku, nejsilněji ovlivňují život na Zemi, tak i život lidí narozených ve znamení Raka je těmito fázemi silně ovlivňován. Je to v tvém případě pravda?
No, nejnaléhavěji to cítím přes den a v noci, jinak vůbec!

Od mládí si chodím „léčit duši“ do starožitnictví. Dočetla jsem se v tvé knize Sebereflexe, že i ty máš rád staré věci a taky to máš napsané ve svém horoskopu. Čím tě fascinují?
Je pozoruhodné, jak i když čas plynul, stejně dovedli naši předkové dávat i prostým věcem každodenního života něco navíc, vztahem k materiálu, a jejich estetické cítění mě stále oslovuje. Rád se těmito věcmi obklopuji a je to pro mne můj pocit domova.

V již zmiňované knížce jsi napsal, že jsi „dítě lásky“. Já tomu věřím, protože tak působíš. Jak bys definoval slovo láska a co pro tebe znamená?
Láska je základ života a vše, co člověk dělá s onou láskou, je asi pozitivnější…

Tvé obrazy mi připadají jako z dávné doby renesance, jsou barevně záhadné a znepokojující, jsou plné tajemství, cítím z nich mávnutí andělských křídel lásky a smutku… Co nebo kdo je tvou inspirací?
Mám rád v obrazech „nechat tušit“. To malování je pro mne zpověď, která mi dovoluje víc mluvit nebo říci, co bych jinak neřekl. Taková třináctá komnata.

Andělé jsou mojí osudovou slabostí a na tvých obrazech se často vyskytují. Věříš v jejich existenci?
To víš, že jo, křídla jsou mocná.

Říká se, že „oko je do duše okno“, a oči z tvých obrazů člověka stále pozorují, fascinují. Prozradíš nám, co znamenají ty červené a bílé „kuličky“? Mě napadá, že jsou symbolem srdce, světla, lásky, života… Mýlím se?
To je pro mne asi to nejvíc, když si divák hledá a nachází „to svoje“. Ty kuličky dělám někdy v místech, kde cítím určité napětí.

Z obrazů, které jsem měla možnost vidět, mě přímo fascinuje ten, který jsi nazval V myšlenkách. Připomíná mi otisk Kristovy tváře z Turínského plátna. Věříš, že ten prastarý příběh může být pravdivý? Jsi věřící?
Jsem věřící ve slušnost, zásadovost, čestnost, a to se vší pokorou.

Namaluješ údajně za rok až sto obrazů a málokterý ti zůstane. To musíš být hodně času sám…
Víš, že lidi je na štěstí kupují, a nejen že mě to těší, ale i slušně mi to vynáší? A věříš, že jsem čím dál víc rád sám? Můžu si i tykat, když na to přijde!

Ty jsi se snad malířem už narodil, vzpomínáš rád na své dětství, na své nejdražší? Hodně tě rozmazlovali?
Maloval jsem prý už v raném dětství, oficiálně od patnácti let. Měl jsem otce, který mi spíš imponoval vším, co dělal, rád na to vzpomínám, měl jsem krásné dětství a rozmazlovaný jsem dodnes…

A umíš i ty rozmazlovat své nejbližší, jaký jsi manžel? Je umělec vůbec schopen dělat i tak prozaické věci jako třeba uvařit, uklidit? Musí ti tvoje krásná žena Jana mnoho odpouštět?
Nevařím,neuklízím! A moje žena mně to musí odpustit, a kdyby ne, tak půjdu a uklidím si tak, že žádná ženská by tak neuklidila! A jestli ji rozmazluju? To by ses musela zeptat jí!

Líbí se ti dnešní svět atomové energie, letů do vesmíru, internetu? Nemáš pocit, že technika příliš předběhla myšlení člověka a potlačuje v něm nejdůležitější ze všech citů – soucit?
Hele, ať si to dělaj, jak chtěj, taky v 21. století to asi nemůže být jinak, ale své citové stránky já nacházím jinde.

Máš nějaké netajné přání? Štve tě něco? Máš pochybnosti o smyslu života?
Všechna má přání jsou tajná a štve mě, že jsem si nenechával pro sebe obrazy z určitého období. A z určitého smyslu života mám velké obavy.

Znovu se vracím ke tvé knize, kterou jsi napsal s paní Pavlou Slancovou, a je mi jasné, že nemůžu být zdaleka tak „ftipná“ jako vy dva, ale víš, co máme my dva společného? Ty sis koupil hrob a já jsem vstoupila do spolku přátel žehu! To znamená, že také přemýšlíš o smrti, která nahání většině lidí strach. Tak jak je to s tebou?
Připraveným štěstí přeje! Mám krásný hrob, teď jsem objevil úžasnou izolaci, abych nerušil a i já měl svůj klid.

Věříš v reinkarnaci? To by byla přece jen nějaká naděje…
Tak na této otázce neustále pracuji, ale teď mám před velkou výstavou v Klementinu ke svým šedesátinám, tak až po té šedesátce ti to přesně řeknu.

Nedá se nic dělat, v určitém věku už může člověk i bilancovat. Změnil bys něco ve svém životě, kdyby to šlo?
Těch věcí je asi hodně, ale v principu asi ne.

Máš nějaké životní krédo? Vzkážeš něco svým obdivovatelům a našim čtenářům?
Mám rád krédo, že „jen činy se počítají“. A čtenářům bych vzkázal, ať to nevzdávají!

Foto : Hana Papežová galeristka ,fotografka /amatérka /, Stanislav Drozd - fotograf / foto na konci dokumentu /
88 fotek, leden až listopad 2013, 296 zobrazení,
Vernisáž obrazů malíře Karla Říhovského proběhla 6.11.2013 ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě.

Říhovský Karel
malíř, grafik, narozen ve Zbrašově u Hranic, studoval na odborné škole knihařské v Uherském Hradišti
a
na ŠUŘ v Brně u Süssera, Langera, Tučného, člen SVUT Ostrava, věnuje se rovněž plakátové
tvorbě a ilustraci,
významný malíř, v roce 1997 vyšla monografie o tomto umělci, množství výstav (Slovník Chagall, Lexicon /
78 fotek, 7.3.2005, 61 zobrazení,
Příjemná procházka Karvinou a zajímavá vernisáž bez protagonisty.
68 fotek, 30.1.2005, 74 zobrazení,
Vernisáž 5.9.2007 ve skvělé atmosféře.
Odkaz: www.seniortip.cz, Iva Húttnerová zazářila v Zámecké galerii Chagallv Karviné / fotogalerie H.P., veřejná galerie dole " starší" /
38 fotek, 14.12.2005, 96 zobrazení,
Zajímavý námět, příjemné prostředí , krásná výstava.řed. Výtvar, centra Chagall PhDr Petra Pavliňáka. 11.7.2007
Odkaz: www.seniortip.cz Trávy Petra Pavliňáka v Zámecké galerii Chagall v Karviné 2.8.2007, Akty P.P. v Chagallu 5.11.2007 / fotogalerie H.P. dole " starší galerie" /
30 fotek, 2.9.2003, 30 zobrazení,
Vernisáž předních ostravských fotografů proběhla ve Výtvar,.centru Chagall 6.9.2012
69 fotek, září 2005, 346 zobrazení,
Fotografie z výstavy k 20tému výročí Chagallu.Ostrava objektivem reportéra Květoslava Kubaly z let 1945 - 1989.Nešlo jinak zobrazit, omlouvám se autorovi i výtvar. centru Chagall.
Malý pohled do velké výstavy fotografií /v Chagallu / " mistra - fotoreportéra dokumentaristy", který zdokumentoval " dějiny" dřívější doby v Ostravě.
72 fotek, zima 2004/2005, 214 zobrazení,
Nezapomenutelná vernisáž s velkým mistrem. 13.9.2007
Odkaz: www.seniortip.cz Setkání s Kr. Kodetem v Chagallu 20.9.2007 / fotogalerie H.P. dole " starší galerie "/
K.Kodet s manželkou v TV.
79 fotek, 59 zobrazení,
Vernisáž obrazů této milé a příjemné malířky, nezapomenutelné okamžiky červenec 2006
Odkaz : www.seniortip.cz, Návštěva v galerii Chagall-Iva Húttnerová 20.7.2006 / fotogalerie H.P. dole "starší g."/

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.