Cituji z Ostrava !!! Muzeum citer Ojedinělá sbírka o jediném hudebním nástroji - citeře Citery mají v českých zemích překvapivě bohatou tradici, o které dnes nikdo skoro nic neví. Přitom koncem 19. století byly citery v naší tehdy smíšené společnosti rozšířeny asi tak, jako jsou dnes kytary. Navíc hra na citeru patřila k obecnému bontonu. Nikoho tehdy nenapadlo spojovat je s nějakým etnikem. S rozpadem Rakousko-Uherska a se vznikem Československa se ale české etnikum pod vlivem národnostních emocí náhle a nečekaně citer zřeklo. Německé etnikum u nás nemělo důvod se citer odříkat, hrálo na ně dále, a proto se po druhé světové válce citery staly pro české etnikum podruhé negativním symbolem, tentokráte sudetoněmecké zrady a všech válečných útrap. Tak tento nástroj u nás nezaslouženě upadl do naprostého zapomenutí a vydědění. Expozice obsahuje jedinečnou kolekci citerových nástrojů, vyrobených v českých zemích. Současně je prezentována příslušná faktografie, ilustrující historii užití tohoto nástroje u nás. Cílem expozice je připomenout a doložit téměř zapomenutou a přitom velmi bohatou minulost výroby i užití citer v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Muzeum citer Masarykovo náměstí 20 702 00 Ostrava 1 tel.: +420 596 113 096 Exkurze seniorů Klubu seniorů CHS Gabriel v Ostravě - Zábřehu 21.3.2013 Dále cituji : Jiří Kleňha - akordová kladívková citera Kladívková akordová citera Fischer´s Mandolinette - Fischer´s Lieblings Klänge a něco o akordových citerách vůbec NEXT Kone předminulého a počátek minulého století byla doba, kdy lidé ještě neznali rozhlas a televizi a neměli dnešní gramofony, magnetofony a CD přehrávače s dokonalými Hi-Fi nahrávkami hudby špičkové kvality. Kdo měl rád hudbu, musel si ji jít někam poslechnout, nebo si pozvat muzikanty (když na to měl) a nebo se naučit hrát na nějaký hudební nástroj, aby si mohl zahrát sám. Lidé si tehdy ve svém denním životě mnohem více než dnes zpívali a večery bez rozhlasu a televize si zpříjemňovali domácím muzicírováním. Protože ne každý má to pravé hudební nadání, snažili se lidé vymýšlet různé hudební nástroje, na které by mohl pro potěšení zvládnout hru snadno a rychle i člověk bez většího hudebního nadání, vzdělání a bez dlouhého náročného učení. K takovým nástrojům patří i tzv. akordová ("americká") citera, u níž na rozdíl od náročné klasické citery, stačí správně nastavit pod strunami melodické čísti papír s "lidovými notami" - puntíky pod strunami, na které se má drnknout, spojenými čarou, na jejímž počátku je šipka označující "směr jízdy" a označenými čísly doprovodních akordů. Tyto citery se vyráběly v různých velikostech, různém provedení (jednoduché či s harfovým sloupkem) a různém stupni dokonalosti (jednoduché nebo zdvojené struny melodické čísti, úplná stupnice v rozsahu dvou oktáv se všemi půltóny pro děti, různým počtem strun v jednotlivých akordech). Základní typ této akordové citery se v jednoduchém provedení v Německu vyrábí dodnes. Technické zdokonalení tohoto základního typu, kladívková akordová citera, Fischeręs Mandolinette - Fischeręs Lieblings Klänge Ges. gesch. 333 239 (mandolineta se nazývá proto, že rychle se opakujícími údery kladívek na ocelových pružinách může napodobit mandolínu) je nástroj německé výroby z období před 1. světovou válkou. Nástroje tohoto typu se vyráběly v různých provedeních; jako malý klavírek (Piano Harp) s klávesovou mechanikou z bílých a černých kláves, nebo dokonce jako kombinace levé akordové části s miniaturním harmoniem pro pravou ruku, napojeným na šlapací pedálovou "vzduchotechniku". Při hře na tuto šlapací citeru se pravou rukou hrála melodie, levou rukou doprovod a zároveň se nohou šlapal pedál měchu harmonia. U klavírků typu Piano Harp byla mechanická část s klaviaturou řešena jako volně snímatelné "přídavné zařízení" k základní akordové citeře. Aby klaviatura po citeře neklouzala, byla opatřena dvěma kovovými kolíčky, jimiž se na citeru nasazovala. V případě potřeby se klaviatura sejmula a na citeru se mohlo hrát prsty podle podložených not. Dalšími kapitolami v oblasti akordových citer by mohly být akordové smyčcové citery typu Violin Harfe, na kterých se levou rukou drnkaly akordy a melodie se na pravé části hrála smyčcem, dále citery aeolského typu Aeol-Harfen-Zither s různým počtem (většinou 5) rozložených akordů a manuálové autoharfy, s různým počtem dřevěných manuálů a nalepenými plstěnými tlumítky strun, nehodících se pro daný akord (tento poslední typ se v moderním provedení vyrábí dodnes). Podobně jako základní akordové citery, i mechanické kladívkové typy se vyráběly v různém provedení, různých velikostech a různém stupni dokonalosti. Vyráběly se typy, které měly v melodické části jen tóny základní stupnice bez půltónů, typy, které měly jen některé půltóny a nejdokonalejší typy, které měly základní stupnici se všemi půltóny. Tomu odpovídal i počet rozložených akordů pro doprovod (4-6 i více). Melodická část má u většiny nástrojů tohoto typu rozsah dvou oktáv. I pro tyto kladívkové citery existovaly "lidové noty", papírky s písničkami, podle nichž bylo možné hrát písničky bez znalosti not, podle čísel a zakroužkovaných čísel označujících jednotlivé tóny a půltóny. Později (Paul Riessner, 1919) byl tento nástroj ještě dále technicky zdokonalován tak, že hrál na děrnou pásku; stačilo točit klikou a měnit děrné pásky s písničkami. Nástroj tohoto typu, Zither "TRIOLA", se vyráběl v období 1920-1925. Časy se mění a od dob rozkvětu těchto nástrojů se změnilo hodně. Lidé mají méně volného času, méně si zpívají nebo si nezpívají vůbec a někdejší domácí muzicírování nahrazuje kvalitní reprodukovaná hudba. Změnil se i charakter populární hudby a staré lidové písně, které dříve znal prakticky každý, se stále více stávají záležitostí skupin, zabývajících se lidovými písněmi a folklorem. A tak v současné době stále se zrychlujícícho životního tempa většina těchto technických vynálezů prakticky upadla v zapomnění. Jsou vystavovány jako muzejní exponáty, ale prakticky nikdo již na ně nehraje. Maximálně jsou předmětem zájmu hudebních fanoušků a sběratelů kuriosit. Asi největším problémem, který značnou měrou přispěl k zániku těchto nástrojů, je problém neustálého ladění velkého počtu strun, protože svůj charakteristický jasný a čistý zvuk má jen tehdy, je-li s maximální pečlivostí dokonale naladěný. Co vlastně víme o citeře? Loňského roku se uskutečnil na Janáčkově konzervatoři v Ostravě seminář a koncert Vídeňského citerového kvarteta, jehož vedoucí je paní Hannelore Laister. Organizátorem akce byl Ostravský citerový klub Radegast. Na koncertě zazněla komorní díla od DallÁbaca (sonáta op.l, č.4), G.F.Händla (Sarabanda), W.A.Mozarta (Menuet ze symfonie g moll), F.G.Knotzingera (Pocta J.S.Bachovi) a J.Strausse (melodie z operety Netopýr). Soudobá podoba citery je relativně mladá (cca 150 - 180 let) a proto tato díla zazněla v transkripcích od renomovaných autorů F.G.Knotzingera a H.Prölla. Z novodobější produkce vídeňských citerových komponistů zazněla díla od již zmíněného F.G.Knotzingera (1908 -1993) a Gerta Lasta (nar.1921). Závěr koncertu byl věnován moderním soudobým skladbám a variacím (Led Zeppelin) a to v sólovém podání mladého, dokonce českého citeristy Michala Müllera, žáka paní Hannelore Laister na vídeňské konzervatoři. Koncert měl vynikající uměleckou úroveň a přesvědčivě ukázal studentům i profesorům Janáčkovy konzervatoře možnosti tohoto nástroje. Změny dynamiky, rytmu, barevnosti tónů byly na uvedených skladbách velmi dobře prezentovány. Příbuznost s kytarou, která je zřejmá již ze shodného názvoslovného základu je dána obdobným typem hmatníku s melodickými strunami (a tím i obdobným způsobem a obdobnými možnostmi tvorby tónů - trylky, tremola, přírazy, staccata, odtrhy, legata, glissanda, obaly, flažolety přirozené i umělé, vibráta atd.). S klavírem má citera společný způsob psaní not ve dvou osnovách (v houslovém klíči melodické struny levé ruky a v basovém klíči doprovodné struny volné). Systém uspořádání doprovodných strun samozřejmě umožňuje hru v libovolné tónině. Celkový rozsah tónů je značný, cca 6 až 6,5 oktávy (cca 3 oktávy na doprovodných strunách a 4 oktávy na melodických strunách - s částečným vzájemným přesahem). Ohlas mezi pedagogickým sborem na uvedený koncert byl velmi pozitivní, ale dalo by se to vyjádřit také takto: „to co bylo vyposlechnuto je úplně jiný nástroj, než jak je popisován v encyklopedických publikacích. Jak je to možné? Chce-li se nezasvěcený seznámit blíže s tímto nástrojem, má k tomu poměrně málo příležitostí a informací. Pokud neshlédl některou z výstav citer („Citera v Čechách“ v Chebu roku 1988, „Citera můj instrument“ v Havířově a Frýdku-Místku roku l995 a „Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ v Praze na Hradčanech roku 1996), nebo pokud nesehnal málo rozšířenou monografii na toto téma (Folprecht Jan:Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1996) či nezalistoval v některém z článků Doc. Dr. L. Kunze (např.:Návrat citerové hry v Českých zemích, Sb.IV OKS Příbram, 1989) nezbývá než se obrátit do knih věnovaných encyklopedickému přehledu hudebních nástrojů, nebo přímo do encyklopedií. Leč co se tam lze dočíst? Stručný slovník věcný (Jakub Malý, Praha 1875, díl II) zachází až do antického bájesloví o Amfionovi a zdůrazňuje materiál strun (což není podstatou nástroje). Ottův slovník naučný (Praha 1882, 5. sv.) poněkud mate čtenáře tím, že popisuje částečně provedení vývojově předcházející (tj. kobzu, resp. šajtholt). Soudobý ilustrovaný encyklopedický slovník (Academia, Praha 1982) citeře věnuje jen pár řádků, ale alespoň tím nic nezkresluje. V knize Antonína Modra „Hudební nástroje“, která se dočkala od r.1938 do r.1997 již osmého vydání, je věnován citeře krátký odstavec, zakončený větou:“ ... Citera má jasný a příjemný, ale jednotvárný tón. Je dobrým lidovým nástrojem..