Název

Kostel Sv. Ducha Ostrava - Zábřeh 19.4.2012

Popis

Vycházka do kostela
Sv..Ducha v Ostravě-Zábřehu s prohlídkou a výkladem P.V.Řehulky pro seniory CHS Gabriel v Ostravě - Zábřehu a seniory charitního domu Sv. Alžběty v Ostravě
.
Farnost - Ostrava- Zábřeh / webové stránky /:

Jde o sakrální atypickou stavbu, která se skládá z kostela, pastoračního centra, věže, to vše na vyvýšeném plató. Součástí areálu bude i nutné příslušenství pro jeho chod – jako garáže, parkoviště a inženýrské sítě. Půdorys kostela je elipsovitý, má osy 31x25 m, s jedním podzemním a pěti nadzemními podlažími.

Štíhlá železobetonová věž s třemi zvony a vnitřním schodištěm je vysoká 30 metrů.

Zvony byly odlity dílnou Josefa Tkadlece z Halenkova. Největší nese jméno proroka Daniela a váží 533 kg. Střední zvon Panny Marie Guadalupské má hmotnost 316 kg a nejmenší zvon nese jméno Matky Františky a váží 224 kg. Zvony byly požehnány otcem biskupem 4.11.2005.

S ohledem na málo únosné podzemní vrstvy jsou kostel i věž založeny na 36 betonových pilotech do hloubky cca 18 m od okolního terénu.

Chrámová část kostela svým vybavením odpovídá současným požadavkům na shromažďovací prostor, tzn., že vytápění je zabudované v podlaze, výměnu vzduchu řeší vzduchotechnika, požární nebezpečí hlídá elektronika, objekt má sociální vybavenost a další.

Pastorační centrum Jana Pavla II. v podzemním podlaží má víceúčelový sál s pódiem a prostory pro pastoraci včetně sociálního zařízení.

Přístup do objektu je řešen schodištěm i bezbariérově, přístup do pastoračního centra je řešen i vnitřní výtahovou plošinou.

Ještě pár slov k vlastní architektuře, jak ji autor projektu ing. Arch. Marek Štěpán navrhl:

Tělo, ticho a světlo

Vnitřek kostela je prostorem ztišení. Je od okolí chráněn několika vrstvami soustředných prstenců. Vnější vlivy (světlo, zvuk, chlad apod.) jsou tak filtrovány stejně jako vnímání vstupujícího. Vlastní tělo kostela je od okolí odděleno příkopem – do kostela se vchází po mostcích. Jasně je tak odděleno jádro celého areálu – kostel. Vstupování do tohoto kostela je stylizovanou duchovní cestou od vnějšího – profánního k vnitřnímu – sakrálnímu. Uvnitř kostela jsou všichni na jedné shodné základně - dlažba v lodi i presbytáři a vlastně i všech přilehlých prostorech je stejná. Barevnost dlažby je inspirována za tepla válcovaným ocelovým plechem, který je typickým produktem zdejších železáren a válcoven. Její spárořez je však různorodý. Z této základny jako země vyrůstají hranolové hmoty liturgického inventáře - menzy, křtitelnice, ambonu a sedes. Ty jsou v kontrastu k temné podlaze-zemi ze světlého Dunajského vápence, vždy z jednoho monolitního kusu. Jejich tvarování je abstraktně symbolické. Např. hmota menzy je zraňována pěti výřezy obdobně jako Tělo Kristovo na Golgotě. Čtyři výřezy jsou po obvodu, pátý v samém jejím jádru – v něm budou uloženy ostatky Jana Pavla II. Povrch menzy je vyleštěný, kubické výřezy jsou hrubě opracovány. Imaginární prázdný prostor výřezů je naznačen stejným vápencem na podlaze. V celé koncepci vnitřního prostoru chrámu hraje primární roli světlo, které zdůrazňuje symboliku – VY JSTE SVĚTLO SVĚTA (Matouš 5,13-16). Světlo tím modeluje celý vnitřní prostor proraženými otvory v obvodových stěnách.

Křtitelnice stojí uprostřed kostela i celého společenství věřících. Její hmota je napříč proražena paprskem Ducha svatého s odkazem na křest Ježíše v Jordánu. V místě průrazu zde utkvěla nádoba s křestní vodou. Po straně křtitelnice je leštěným kamenem řeka Jordán vyznačena.

Svatostánek není spjat se zemí, „levituje“ na konzole opět ze stejného vápence. Vlastní tělo svatostánku je z tlustého v žáru fůzovaného skla. Na jeho kubické hmotě je na pravé větší části znázorněn Starý Zákon, na levé otvíravé Nový Zákon. Starý Zákon je znázorněn barevným hořícím keřem, ze kterého se ozývá Hospodin slovy „Jsem, který jsem“. Strana Nového Zákona je v přirozených barvách skla s velkými pozlacenými písmeny A a W. Mezi oběmi částmi je modrá spojnice, znázorňující jejich kontinuitu. Za posuvnými dveřmi Nového zákona je trvale umístěna Eucharistie. V místě svatostánku je celá hmota kostela proražena svislým průrazem pro jasné vyznačení jeho polohy.

V čele eliptického prostoru se vznáší obrazový svatodušní triptych Jakuba Špaňhela. Jednotlivá témata triptychu jsou křest vodou, křest duchem a posvěcení kříže.

V adorační kapli po levé straně lodi je umístěno ve své Božské osamocenosti Jezulátko a křehké Placzkovy dřevořezby křížové cesty. Práce na křížové cestě probíhala po dobu 23 měsíců. Je z dubového masivu a nerezové oceli.

V Mariánské kapli na opačné straně kostela je obraz Panny Marie Guadalupské z Mexika ukotvený v pozemsky ocelovém rámu stylizované louky. Tento obraz jsme dostali darem od Mexické malířky Laury Morales a byl požehnán otcem biskupem 8. 9. 2005.

Ostatní mobiliář kostela je dřevěný – dubový. Lavice tvoří jakési horizontální přízemní trámce.

Kostel je zasvěcen Duchu Svatému, který osvěcuje, posiluje a naplňuje každého z nás.

V současnosti máme hotovy dvě vitráže. První v sobě nese biblický příběh Jákobova žebříku. Toto téma předznamenal tvar okna, který je úzký a vysoký. Vitráž je společným dílem firmy Vitral servis ze Zábřehu na Moravě a Jakuba Špaňhela, autora oltářního obrazu. Biblický verš najdeme v 1. knize Mojžíšově 28 kap., 10-19 verš. Celá vitráž jakoby podpořila oltářní obraz.

Druhá vitráž - okno z fúzovaného skla váží necelé dvě tuny a řadí se k největším na světě zpracované touto technologií. Ústředním motivem je beránek. Ve vitráži se odrážejí všechna biblická témata spojená s beránkem.

Nastavení