Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

babi90 

Hana Papežová galery90.rajce.idnes.cz
866 alb83396 zobrazení5 oblíbených alb
Fotografie jsou z vernisáží v galeriích v Ostravě, , setkání s významnými lidmi v Librexu, DK AKORD v Ostravě, Domě umění, ve Fiducii, Galerie G, příroda - Beskydy, Běls. les,POODŘÍ ,Charita Ostrava- G centrum, významné akce,charitní domy v Ostravě, Lázně Klimkovice, Luhačovice ,Ostrava, Celebrity v Ostravě, J Morava,studium VIRTU3V,UKS
Nepoužívat mé fotografie i alba k jakémukoliv účelu, předem můj souhlas k použití některé fotografie, ráda poskytnu.

reklama

216 fotek, červenec 2015, 154 zobrazení,
45 fotek, 13.2.2002, 71 zobrazení,
Vstupujeme do teritoria dvou dnes již sesnulých sester z italské rodiny.Fotografie mají přeludnost denního snu , prostoupeného osobitým jižním sluncem. Osobní předměty, sester , které nebyly nikdy vyhozeny, připraveny pro někoho, někde.od někoho. Vernisáž 27.1.2011
110 fotek, 25.1.2002, 94 zobrazení,
# Nevšední, předčasně ukončená životní pouť všestranně talentovaného
# architekta a scénografa, jehož cesta vedla z Prahy přes Paříž do Yokohamy
# až k osamělosti v Praze. Byť jeho architektonické dílo není příliš
# rozsáhlé, vyniká mimořádnou čistotou a působivostí. Připomeňme za všechny
# alespoň puristické krematorium v Nymburce, realizované ve spolupráci s
# Bohumilem Slámou v letech 1922 - 24. Zcela zakladatelskou role sehrál
# Feuerstein při formování moderní české i japonské scénografie. Přednáška
# navazuje na stejnojmenný cyklus České televize věnovaný působení českých
# architektů v zahraničí.
47 fotek, leden 2014 až březen 2015, 49 zobrazení,
Fotografická galerie Fiducia vás srdečně zve na vernisáž výstavy:

Oto Skalický – Horníci

Vernisáž se koná ve středu 25.3.2015 v 18 hodin, výstavu uvede Miro Švolík.

Oto Skalický je studentem 2. ročníku magisterského studia na VŠVU v
Bratislavě, na Katedře fotografie a nových médií. Během bakalářského
studia vytvořil např. Krátký animovaný film (Hlava), konceptuální
fotografický cyklus v lužních lesích Dunaje (na téma: Začátek a konec),
několik autorských knih (Sny, Světlonoš, Sportovci), ve kterých uplatnil
zájem o koláž a příběh. Zde se projevuje jeho zájem a výrazná snaha o
propojení fotografie s jinými výtvarnými disciplínami.Nejvýrazněji to
dokázal aplikovat ve své bakalářské práci Horníci. Jsou to velkoformátové
fotografie na rezavém plechu (např. O rozměru 2*1 m), na který je nanesena
fotografická emulze. Do ní jsou fotografickou cestou naexponované portréty
současných horníků z Banskej Štiavnice. Tématem jeho závěrečné diplomové
práce jsou sportovci.
Po dobu celého studia na VŠVU vystavoval své fotografické práce na různých
školních, katedrových a ateliérových výstavách. A to na Slovensku, v České
republice, v Polsku. Např. Na mezinárodní výstavě slovenských a českých
vysokých uměleckých fotografických škol v Ústí nad Labem (Obraz, v kterém
žijeme), na Prague Photo v Praze, v Galerii Gamu v Praze (2 x 10), na OFF
Festivalu v Bratislavě (Nie len fotografia), v SNG v Bratislavě
(Razmanitosť nutná) a na mnohých ďalších. Samostatnou výstavu měl v
Galérii Photoport v Bratislave.
(z posudku vedoucího Ateliéru kreatívnej fotografie Miro Švolíka)

„Oto Skalický se začal tématem hornictví zabývat v roce 2012 na workshopu
v Banskej Štiavnici, kde pracoval s hornickým archivem. Postupně pronikl k
žijícím horníkům, kteří ještě stále pracují a těží zlato nedaleko Banské
Štiavnice ve vesničce Hodruša hamry. Horníci jsou lidé, kteří přicházejí
do kontaktu se zlatem jako první, a později dostávají odměnu ve formě
peněz, které v dnešní době již zlatem kryté nejsou. Fotografie těl
horníků autor nazvětšoval na zrezivělé plechy, které budou později
korodovat a ničit fotografie až do úplného zmizení fotografií. V dnešní
době tak, podle Oto Skalického, jsou horníky všichni lidé, a právě proto
jsou vhodným příkladem k zobrazení toho, jak celá společnost funguje.
(z textu autora)

Výstava potrvá do 24.4.2015.

Foto: Hana Papežová - Kolářová
36 fotek, 3.1.2013, 25 zobrazení,
DAGMAR HOCHOVÁ – AKROBAT NA GLÓBU ŽIVOTA

Kurátor: Tomáš Pospěch

Fotografická galerie Fiducia, Ostrava

Vernisáž: ve čtvrtek 12. prosince 2013 v 18 hodin

Úvodní slovo Tomáš Pospěch

Pořádá: Leica Gallery Prague a Fotografická galerie Fiducia

Otevřeno: 12. prosince 2013 – 15. ledna 2014 (otevřeno pondělí-pátek, 10-18 hodin)

Nádražní 30, 702 00 Moravská Ostrava

Komorní retrospektiva významné české dokumentaristky a reportérky Dagmar Hochové (1926-2012), připravená pro Leica Gallery Prague a už dříve reprízovaná v Domě umění v Opavě, se soustředí na stěžejní linii, která provázela celou její tvorbu. Představený výběr připomíná, že byla žákyní Jaromíra Funkeho na Státní grafické škole v Praze, přátelila se s generací, která často rozvíjela podněty surrealismu ve specificky českém pojetí nadrealismu a anatomie zázračna. Její dokumentární i portrétní fotografie i postřehy ze zákoutí ulic byly kořeněny těmito východisky i absurdním nádechem tehdejší socialistické společnosti a Prahy padesátých až osmdesátých let.

Fotografka Dagmar Hochová patří mezi nejvýznamnější české představitele humanistické fotožurnalistiky. Z její tvorby jsou nejvíce známy fotografie dětí a starých lidí, portréty významných osobností, reakce na politické události roku 1968, z pohřbů Jana Palacha nebo Jaroslava Seiferta i ze sametové revoluce v roce 1989 nebo také fotografie z cest do Ruska, Vietnamu, Francie, Itálie, Švédska a na Slovensko.

Výstava čtyř desítek fotografií by chtěla ukázat, že tvorbu Dagmar Hochové neformulovala jen humanistická fotožurnalistika, příklad výstavy Family of Man (1955) nebo tvorba Henri Cartier-Bressona, ale také přátelství s výtvarníky a spisovateli, česká surrealistická tradice, ve které vyrůstala a atmosféra tehdejší Prahy. Vedle momentních fotografií, které nezapřou zmíněná východiska, jsme se proto pokusili sledovat i nepříliš známou a dosud nevystavovanou linii tvorby Dagmar Hochové. Tato fotografka bezprostřednosti dětského světa, života a vztahů mezi lidmi fotografovala také místa bez lidí, která jsou přesto zaplněna intenzívní lidskou přítomností. Nalezená zátiší zobrazují nejen poezii města, ale odráží také důležité politické události. Blízkost s myšlením Jaromíra Funkeho a dalších surrealistů se může projevovat ve sledování dětských „graffiti“ na dlažbě a zdech pražských domů, propadání kouzlu Matějské pouti v době, kdy bývala ještě na dejvickém Vítězném náměstí, i hledání poetiky ve zdánlivě nevýznamných momentech běžného života.

Tomáš Pospěch, kurátor výstavy

Ve výstavě jsou zastoupeny fotografie ze souborů:

Globus smrti

Osobnosti

1968

Dvojice

Matějská pouť

Vietnam

Vltava

Porta Portese

Síla věku

Deset, dvacet, třicet, už jdu!

Dagmar Hochová – biografie

Dagmar Hochová (provdaná Reinhardtová, 1926-2012) se narodila v Praze v rodině historika a publicisty, úředníka univerzitní knihovny Karla Hocha. V letech 1942-1943 a s přestávkou, kdy byla totálně nasazena v Pragfilmu na Barrandově opět v letech 1945-1946 studovala Střední grafickou školu v Praze u Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Poté, co absolvovala obor kamera na pražské FAMU, pracovala jako fotografka-reportérka na volné noze pro časopisy Vlasta, Kulturní politika, Literární noviny aj. nebo nakladatelství Albatros V letech 1990-1992 byla poslankyní České národní rady.

Celý život se systematicky soustředila na reportážní nebo dokumentární fotografii a portréty. Svými fotografiemi ilustrovala řadu knih. Její tvorba vychází z tradice humanistického fotožurnalismu, soustředila se na systematické zpracování několika základních okruhů (hry dětí, staří, portréty spisovatelů a umělců). Vedle toho vznikaly soubory fotografií z cest (Vietnam, 1961), Paříž (1964), Řím (1965 a 1968), Švédsko (1974), Rusko a Ukrajina. V roce 1989 měla rozsáhlou retrospektivu v Domě U kamenného zvonu připravenou Marií Judlovou. Jednotlivé její projekty mapují především knihy: Deset, dvacet, třicet, už jdu (Kuklik, 1994), Čas oponou trhnul (Kuklik, 1995), Síla věku (Kuklik, 1996), Konec chleba, počátek kamení (Torst, 2001), Deset, dvacet, třicet, už jdu! (Fraktál a Měsíc ve dne, 2009) a retrospektivní publikace Dagmar Hochová (Odeon, 1984) a Dagmar Hochová. Česká fotografka (Torst, 2000). Další informace: http://artlist.cz/?id=5104

Poděkování s pomocí při přípravě výstavy patří galeristce Míle Dubské, grafiku Otu Karlasovi a fotografu Františku Nárovcovi.

Kurátor výstavy: Tomáš Pospěch

Tel. 604 930 252, e-mail: potom@volny.cz
40 fotek a 1 video, březen 2005 až říjen 2010, 73 zobrazení,
Karel Šiktanc - legenda české poezie po 50 letech v Ostravě. Působil v čas. Květen, Almanachu Květen,šéfred. Mladé fronty . V r.1989 obdržel cenu Jos. Seiferta,v r. 2000 cenu Čes.liter.fondu ,Za sbírku Šarlat státní cenu za literaturu.Kniha Tři nadání se stala knihou roku , sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnic. sbírku 2004.
Video na konci./ natočil Jiří Bárta /
Křest monografie P.Hrušky Někde tady. Český básník Karel Šiktanc. v antikvariátě Fiducia v Ostravě.
www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?doc/d-1135
48 fotek, duben až prosinec 2013, 72 zobrazení,
Srdečně vás zveme na křest nové knihy Miroslava Stoniše, která právě
vychází v
nakladatelství Prostor.

Knihu pokřtíme 12.4. v 18:00 v antikvariátu a klubu Fiducia za účasti
autora a hostů - úvodní slovo pronesou Lydie Romanská a Radim Chytka.
Úryvek z knihy přečte Josef Kaluža, herec Komorní scény Aréna.

MIROSLAV STONIŠ se narodil v Ostravě-Vítkovicích v roce 1938, vystudoval
dramaturgii na FAMU, avšak filmu se nikdy nevěnoval a po studiích se
vrátil do Ostravy, kde žije dodnes. Vydal jedenáct knih, tu první, Povídky
pod polštář, v roce 1963, tu předposlední, Paterek a pastýřka laní, roce
2003. Kniha Vdechoval jsem vůni potoka a nabíral svou milou do paměti,
která právě vychází v nakladatelství Prostor, je jeho kniha dvanáctá.
Miroslav Stoniš je také autorem sedmi her, jež se uváděly v mnoha
divadlech, rovněž je autorem rozhlasových a televizních her a osmidílného
televizního seriálu podle románu Oty Filipa Nanebevstoupení Lojzy Lapáčka
ze Slezské Ostravy.
213 fotek, říjen 2013, 47 zobrazení,
Za vítkovickou synagogou – další akce okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu

Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu chystá další okrašlovací akci. Proběhne ve čtvrtek 24. 10. 2013 v 10 hodin na hřišti střední odborné školy AHOL v Ostravě-Vítkovicích.Výstava Ostravské synagogy.

Tentokrát chceme připomenout deportaci židů z Moravské Ostravy do Niska nad Sanem, která se odehrála v říjnu 1939 – šlo přitom o vůbec první transport v historii holocaustu. Událost chceme připomenout okrášlením místa, na kterém dříve stála synagoga v Ostravě-Vítkovicích. Toto místo jsme nevybrali náhodou, šlo o vůbec první vypálenou ostravskou synagogu.

Vítkovický templ navrhl přední ostravský architekt a stavitel Felix Neumann. Stavbu pojal jako samostatně stojící halovou dvoupodlažní budovu o rozměrech 26 x 17 metrů s dvojicí věží v průčelí. Vstupovalo se do ní trojicí mohutných dveří, tvořících součást hlavního jihozápadního průčelí, jehož dominantní vzhled se dvěma věžemi a velkým půlkruhovým oknem s motivem šesticípé hvězdy později poněkud potlačila stavba německé obecné a měšťanské školy dívčí na dnešním náměstí Jiřího z Poděbrad. V prostoru chrámové lodi bylo 160 míst k sezení, hlavní galerie obsahovala 66 míst a na dvě boční galerie se vešlo po 36 osobách. Pozemek, na němž synagoga stála, oddělovalo od ulice železné oplocení na cihlové podezdívce se vstupní brankou. Templ byl vysvěcen 19. září 1911, o osmadvacet let později, 24. května, jej jako vůbec první ostravskou synagogu vypálili nacisté. Po odklizení trosek zde bylo v roce 1941 zřízeno školní hřiště a jako školní hřiště slouží pozemek dodnes. V následujících červnových dnech pak padly za oběť nacistickému řádění další ostravské synagogy. Řada míst, kde stavby stály, přitom dodnes zůstává v anonymitě.

Osud, který postihl židovské synagogy, čekal i na jejich návštěvníky. Pod přímým vedením Adolfa Eichmanna byly už v říjnu roku 1939 z Ostravy vypravovány židovské transporty. Z deseti tisíc ostravských Židů zahynulo v nacistických koncentračních táborech 80 procent. Většina z těch, kteří se vrátili, emigrovala do Izraele. Dnes se v celém Moravskoslezském kraji k židovské komunitě hlásí asi 110 lidí.

Okrašlování začneme na pozemku hřiště AHOL-SOŠ, na kterém vytvořímez kamínků nasbíraných symbolicky na šesti významných místech Ostravy pomníček ve tvaru původního půdorysu synagogy. Do půdorysu pak akademický malíř Karol Hercík vloží repliku kachle z vítkovického templu. Vítkovickou synagogu připomene i pamětní cedule s fotografiemi a krátkým textem reflektujícím její historii. Na místě zároveň vyvěsíme panely připomínající zajímavé momenty a osobnosti vítkovické historie, které nám poskytl Dům u šraněk, kde sídlí muzeum vítkovické historie a také kronikářka tohoto městského obvodu Lenka Kocierzová. V budově školy pak veřejnost může zhlédnout krátký dokument studentů audiovizuální tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity a Občanského sdružení PANT s názvemHolocaust v životě Luďka Eliáše. Luděk Eliáš, který přežil Osvětim, pak s návštěvníky akce krátce pobeseduje. Závěr okrašlovacího happeningu obstarávernisáž výstavy, která představuje historii ostravských synagog v kresbách.

Obrovské díky Okrašlovacímu spolku při Fiducii v Ostravě.

Foto: Hana Papežová, Dušan Stračánek
44 fotek, leden až listopad 2014, 21 zobrazení,
V rámci oslav 25 let od pádu komunismu proběhlo pietní sekání
před domem významných ostravských chartistů manželů Dolores a Jaromíra
Šavrdových na Výškovické ulici v Ostravě- Zábřehu - v úterý 18.11. v 18:00 jsme
uctili památku manželů Šavrdových čtením a položili pamětní destičku před
dům, ve kterém bydleli a kde podepsalo Chartu 77 většina ostravských
chartistů. Pamětní destičku vytvořila sochařka Šárka Mikesková. Úvodní
slovo pronesla literární historička Iva Málková.
Sraz byl u Kotvy, poté jsme přešli k domu manželů Šavrdových, kde jsme uctili
jejich památku čtením a do trávy jsme položili pamětní destičku o velikosti
30×30 cm.

Akci pořádal okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu ve spolupráci s
občanským sdružením PANT a Antikvariátem a klubem Fiducia.

Akce pro běhla i za účasti představitelů Radnice OVA J a jejího nového starosty Martina Bednáře .
109 fotek, leden 2014 až květen 2015, 20 zobrazení,
21.5. v 18:00 Radovan Lipus - Šumné stopy v Brazílii
Šumné stopy v Brazílii aneb architektonické a urbanistické doteky českých
osobností v největší jihoamerické zemi stále žijí! Podíváme se na mohutné
dílo, které zde dodnes zbylo po Janu Antonínu Baťovi. Práce dodnes
žijícího architekta Alfreda Willera, rodáka z Kaznějova nám svými stavbami
v Rio de Janeirotaké mnohé napoví a šumnou expedici završí monumentální
komplexy a budovy, které určovaly směr - výsledky práce dvojice Juscelino
Kubiteschek a Oscar Niemeyer. Spolupráce geniálního architekta s
inspirujícím a vizionářským politikem s českými kořeny - brazilským
presidentem Jusc elinem Kubitschekem.

Foto: Hana Papežová - Kolářová
116 fotek, 1.1.2014, 19 zobrazení,
Ve středu 29. ledna 2014 od 18:00 hodin vystoupil v Antikvariátu a klubu
Fiducia režisér Radovan Lipus, který společně s Davidem Vávrou a štábem
České televize stopoval více než měsíc na podzim roku 2013 otisky tvůrců z
českých zemí v Argentině.
Cituji ze stránek Antikvariátu- Fiducia :
Dříve, než se budete moci seznámit s výsledky jejich pátrání v podobě 5
nových dílů cyklu Šumné stopy, zveme vás na přednášku režiséra a
scénáristy Radovana Lipuse, doplněnou množstvím fotografií z této vzdálené
a exotické země. Seznámíte se nejen s pozoruhodnými stavbami, které v
Argentině zanechali architekti a stavitelé s kořeny v českých zemích, jako
byli a jsou Juan Kraus, Francisco Ctibor, Carlos Navrátil, Juan
Nepomucenus Švagr či dosud žijící Estanislao Kocourek, ale poznáte také
kus osmé největší země světa, od atlantického pobřeží v letovisku Mar del
Plata přes mrakodrapy v Buenos Aires až k zaniklým jezuitským misiím, či
vesnicím indiánského kmene Guaraní nedaleko velkolepých vodopádů Iguazú.
72 fotek, 13.2.2005, 33 zobrazení,
Střípky ze zajímavého , poutavého, obrazového vyprávění R.Lipuse.Druhá výprava R.Lipuse po stopách českých architektů v Bosně a Hercegovině K.Paříka, F.Blažka, J.Pospíšila, K.Pánka, K.Kotěry / 27.1.2011
23 fotek, zima 2013/2014, 60 zobrazení,
Setkání se světově proslulou mezzosopranistkou Soňou Červenou uspořádalo
Národní divadlo moravskoslezské spolu s Antikvariátem a klubem Fiducia v
úterý 4. února od 18:00. Večer moderoval ředitel Národního divadla
moravskoslezského Jiří Nekvasil.

Soňa Červená se narodila v rodině zakladatele slavného prvorepublikového
kabaretu Červená sedma, právníka Jiřího Červeného. S divadlem začínala po
válce u Voskovce a Wericha, záhy ale přešla k opeře. Té se pak věnovala
celou profesionální dráhu, během níž zažila úspěch ve východním Berlíně,
emigraci na Západ a hostování na velkých operních jevištích celého světa,
kde byla velkou obhájkyní Janáčkových oper. Po několika desítkách let
strávených v emigraci se vrátila zpět do ČR a stále aktivně vystupuje.

Narodila se a studovala v Praze, do prvního operního angažmá nastoupila v Brně. Od roku 1954 hostovala na scéně Stavovského divadla. Účinkovala však také v činoherních a muzikálových představeních, zejména v Divadle Voskovce a Wericha, s Janem Werichem ve slavné inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec.

V roce 1958 přijala Soňa Červená angažmá v Berlíně. Současně hostovala v desítkách dalších rolí po celé západní Evropě, od Barcelony a Milána, přes Paříž a Vídeň až po Amsterdam a Glyndebourne, v Americe pak od Los Angeles po Chicago.

Po dovršení 2025 vystoupení ve 112 operních rolích se rozhodla operní scénu opustit. Před nabídkou profesury operního herectví v Tokiu však dala přednost pozvání do renomovaného činoherního divadla Thalia v Hamburku, kde začala spolupracovat s režisérem Robertem Wilsonem a hudebníky Tomem Waitsem a Lou Reedem. V tomto novém angažmá vystoupila také v New Yorku, Hongkongu a Rio de Janeiro.

Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické pantomimické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud (2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Slzy Alexandra Velikého (2007), ztvárnila ústřední roli ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude.... (2008) a roli Emilie Marty v Čapkově Věci Makropulos v režii Roberta Wilsona (2010).

Večer byl uspořádán v rámci Roku české hudby 2014 v NDM.
/z nabídky Antikvariátu Fiducie /
16 fotek, leden 2015, 17 zobrazení,
Znovuokrášlení vítkovické synagogy - na Den památky obětí holocaustu

Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu znovu vyvěsí na místě vypálené
vítkovické synagogy naučnou cedulku. Naučná cedulka tam byla spolkem
instalována již v říjnu 2013, ale bohužel zmizela. Rozhodli jsme se
cedulku na místo instalovat znovu, a to na Den památky obětí holocaustu -
27.1. v 18:00.

Stejně jako u vítkovické synagogy se okrašlovací spolek pravidelně stará i
o další místa v Ostravě, která okrášlil a bohužel je někdo poškodí.
Pravidelně například odstraňuje spreje a polepy u pamětní desky mlýna a
vysazuje bylinky. Obnovuje rovněž naučné cedulky, které někdo poškodil
nebo ukradl.

Den památky obětí holocaustu chceme připomenout znovuokrášlením místa, na
kterém dříve stála synagoga v Ostravě-Vítkovicích. Toto místo, které jsme
poprvé okrášlili v říjnu 2013, jsme nevybrali náhodou, šlo o vůbec první
vypálenou ostravskou synagogu.

Vítkovický templ navrhl přední ostravský architekt a stavitel Felix
Neumann. Stavbu pojal jako samostatně stojící halovou dvoupodlažní budovu
o rozměrech 26 x 17 metrů s dvojicí věží v průčelí. Vstupovalo se do ní
trojicí mohutných dveří, tvořících součást hlavního jihozápadního průčelí,
jehož dominantní vzhled se dvěma věžemi a velkým půlkruhovým oknem s
motivem šesticípé hvězdy později poněkud potlačila stavba německé obecné a
měšťanské školy dívčí na dnešním náměstí Jiřího z Poděbrad. V prostoru
chrámové lodi bylo 160 míst k sezení, hlavní galerie obsahovala 66 míst a
na dvě boční galerie se vešlo po 36 osobách. Pozemek, na němž synagoga
stála, oddělovalo od ulice železné oplocení na cihlové podezdívce se
vstupní brankou. Templ byl vysvěcen 19. září 1911, o osmadvacet let
později, 24. května, jej jako vůbec první ostravskou synagogu vypálili
nacisté. Po odklizení trosek zde bylo v roce 1941 zřízeno školní hřiště a
jako školní hřiště slouží pozemek dodnes. V následujících červnových dnech
pak padly za oběť nacistickému řádění další ostravské synagogy. Řada míst,
kde stavby stály, přitom dodnes zůstává v anonymitě.

Osud, který postihl židovské synagogy, čekal i na jejich návštěvníky. Pod
přímým vedením Adolfa Eichmanna byly už v říjnu roku 1939 z Ostravy
vypravovány židovské transporty. Z deseti tisíc ostravských Židů zahynulo
v nacistických koncentračních táborech 80 procent. Většina z těch, kteří
se vrátili, emigrovala do Izraele. Dnes se v celém Moravskoslezském kraji
k židovské komunitě hlásí asi 110 lidí.
32 fotek, 28.3.2008, 71 zobrazení,
Křest knihy R.Lipusem,D.Záruba Ostravský slovník , J.Filgas Zapomenutá Ostrava
1.11.2007 Host Jar.Nohavica
121 fotek, leden 2005 až červen 2015, 55 zobrazení,
Fotografie pro Foto knihu rajče - 90 fotografií s popisem bylo vybráno.
Vybráno po fotografii J.Saudka-- nbevešlo se.
96 fotek, leden 2005 až červenec 2015, 22 zobrazení,
115 fotek, leden 2005 až červenec 2015, 63 zobrazení,
39 fotek, leden 2008 až srpen 2010, 32 zobrazení,
Výrobky jsou z naší tvůrčí dílny Dáši Ch. Výstava a prodej v Belastylu v Ostravě 25.11.2008
12 fotek, leden až prosinec 2005, 22 zobrazení,
Dobrovolníkem roku 2012 se stala paní Zdeňka Odstrčilíková z CHS Gabriel v Ostravě - Zábřehu.